Letos je aspoň tady nahoře docela hezká zima. Dokonce je i sníh, sice málo ale díky za něj po loňském suchém létě.
Ani ten mráz nám nevadí, už jsme si zvykli, že je tady chladněji a jsme i otužilejší.
Jen s naší tříkolkou nejde jezdit, a tak občas vezmeme kárku a vyrazíme do lesa pro smrkové větvičky pro naše zvířata a ještě přihodíme pár spadlých větví na topení. Prostě tři v jednom: krmení, dřevo a ještě procházka. Tím se udržujeme v kondici, protože za chvíli budeme mít spoustu práce na zahradě.
A nemáme mléko, protože naše koza je březí a sedlák od kterého jsme kupovali mléko marodí. Chudák kravka, dojí zatím prý jeho syn. No, dopadlo to tak, že jak pravil: ,, Já vám to brát nedoporučuju. Budu muset potom vymýt a vydesinfikovat dojičku, tedy pokud nedostane zánět.“ Nikoliv dojička, ani syn ale ta kravka :-). No prostě mladí už k tomu nemají takový vztah. Asi praví sedláci vymřou.
Možná zbude několik ,,bláznů“ co to budou mít jako koníčka. Bohužel, stará řemesla zmizí. A budeme kupovat korporátní výrobky nemajíci duši a na celém světě stejné.
Pamatuji že, rodiče měli louskáček na ořechy. Byl těžký, masívní, mohli jste s ním zatloukat hřebíky. Prostě nezničitelný.
Měli jsme dost ořechů a tak jsme koupili dnešní model, neboť ten starý se už nevyrábí. Hm, po pár použití se rozlomil. Reklamace uznána a vyměněno za jiný, nejdražší. U toho se pro změnu ohnula rukojeť. Můžete zlatem platit, ale kvalitu nekoupíte. Mám obavy, že takhle to dopadne se vším.