Večery v zimě jsou dlouhé. Zblbnout u televize nechceme a tak jsme přemýšleli co dělat, když je venku tma.

Evinka kdysi hrála na piano, tak proč to nevyužít. Na brigádě jsem vydělal nějaké peníze a tak jsme místo TV debilizátoru zakoupili nástroj, a to nástroj hudební.

Evinka si cvičí to, co kdysi uměla a už zapomněla, mě to nedalo a začal zkoušet hrát také. Sice prsty mám ztuhlé, klouby vržou, ale snažím se. Nikdy jsem na piano nehrál, jen jako dítě jsem chvilku chodil ,, do houslí.“ Dopadlo to tak, že po půl roce si pan učitel vzteky málem zničil ten klacek s koňským ocasem a když se uklidnil, poradil mi, abych rodičům vysvětlil, že za ušetřené peníze za školné mi mají koupit elektrický vláček. Že to pro mě bude užitečnější.

Tak nevím, jen doufám, že po nějakém čase mi ty klávesy Evinka nerozmlátí o hlavu. Jenže to by pak neměla na čem hrát ona.

Zatím máme o zábavu a legraci postaráno.

Níže můj ,, výkon“ po devíti dnech usilovného cvičení. 🙂

Kdybyste nepoznali co to je za skladbu, tak je to Pro Elišku 🙂