Čuník dorostl do váhy 130 kilo a nastal čas zabíjačky.

Takže připravit necky, vál, kotle, hrnce, smolu, trojnožku, hupcuk, upéct buchtu do jitrnic, oloupat česnek, cibuli, koření, nakoupit pivo a rum. Vytáhnout starou pračku na praní střev, to aby bylo do čeho plnit jitrničky.

Brzy ráno přijede řezník, rozloží si svoje „nádobíčko“ a může se začít. A také dojedou všichni příbuzní, protože každé prase má příbuzných hódně moc.

Tak to bejvávalo a už dávno není. Ne, že by nebyli příbuzní ale doba pokročila. Řezníci co to uměli už nežijí a mladí? Nejsou a těch pár co dělá na jatkách zas neumějí udělat klasickou zabíjačku. Navíc nemáme necky ani vše potřebné.

A tak jsme milého čuníka naložili a odvezli na jatka. Svým způsobem je to výhoda. Za sedm stovek si odvezete svého čuníka zabitého, vykuchaného a ještě vám ho naporcují. No a tlačenku nebo jitrnice si uděláte sami doma.

A jdeme krájet a škvařit sádlo. A budou švarečky, mňam. Jo a maso jsme před vámi schovali. 🙂