Blog o tom, jak se dá krásně žít daleko od civilizace uprostřed přírody
Občas musíme vyrazit do civilizace a nakoupit trochu potravin, které si neumíme vyrobit. A protože nakupujeme moc rádi, většinou si to zpestříme nějakým malým výletem.
Na ten úžasný nákup jsme vyrazili tentokrát do Kadaně, jediného města, které se mi líbí. A tam se nachází Františkánský klášter, který je pro návštěvníky otevřen i zimě. Za 50,- Kč vstupného nás čekala hodinová prohlídka s hezkým výkladem o historii tohoto kláštera.
Uvnitř se fotit nesmí, tak aspoň foto z venku.
Po létech nastala doba, kdy je třeba opravit střechu na naší chatičce. No, ono je to spíš na výměnu celé, ale to až v létě. 
A po dobře odvedené práci jsme vyrazili na procházku. Tyto kozy sice naše nejsou, ale cestou se k nám přidaly a že prý půjdou s námi. Ještě že máme telefon na majitele, který si je odvedl domů. A hned se ptal, zdali je nechceme. No, nechceme, stačí nám bohatě ty co již máme.
V klidu jsme potom došli k Lažanské studánce a litovali, že jsme si nevzali s sebou nádobu, neboť voda v ní je lahodná.
Vladimír se převalil na posteli a juknul na hodiny. Bude sedm, to jsem ještě včera odcházel do práce, pomyslel si. Už nemusím, jsem v důchodu. Konečně, dodal ještě v duchu.
Poslední cesta za prací vedla po dálnici a na mě se šklebil billboard: ,, Přestaňte kouřit, Nicorette spray vám pomůže“, nebo něco v tom smyslu a fotka toho zázraku. Naučil jsem se nejen tyto reklamy nevnímat, ale zde se stalo něco zvláštního, jakési vnuknutí. Cestou zpět jsem se zastavil v lékárně, a tento zázrak ( bez ironie) jsem si koupil. Předesílám, že přestat kouřit jsem chtěl, ale slabá vůle, ta vždy zvítězila. Což o to, ranní chrchlání mě moc nevadilo, ale po 45. létech kouření bylo záhodno toho nechat. Navíc, čím dražší ty cigára byly, tím víc smrděly. To už dávno nebyly voňavé socialistické cigárka, už to bylo smradlavé euroseno, kdy bylo jedno, jakou značku si zapálíte. A odchod do důchodu znamenal citelné snížení příjmů, a živit nenažraný stát se mi také nechtělo.
A tak jsem tedy kouřit přestal a místo toho, když přišla chuť na cígo, stačilo si jednou, později už dvakrát stříknout do pusy. A světe div se, cigáro nechybělo. Finančně to vycházelo stejně jako tabák, ale za týden bylo po kašli. Ovšem jednu závislost jsem vyměnil za jinou. Bez nikotinu to prostě nešlo a nešlo.
Utekly asi dva roky, sedím si večer na terase a …. no ty vole, já kašlu krev. A furt. Tak to je se mnou v prdeli, pomyslel jsem si. Fofrem do špitálu, tam, rengen, CT, postel, kapačka a napíchnutí na monitor. Převoz do Ústí na plicní a bronchoskopie. Paráda, ovšem díky oblbováku, kterým mě nadopovali, mi bylo vše šumák.
Z narkózy jsem se probudil když mě saniťáci přivezli zpět. Dodnes i pamatuji, s jakou radostí mi hned hlásili: ,,Nic to není, měl jste tam vdechnutý oříšek“. Asi o té bronchoskopii věděli svoje i jak to končívá. Ovšem jak se mi ten oříšek do plic dostal a kdy, to fakt netuším.
A Nicorette? Když jsem to bez něj vydržel týden, tak už se na něj vykašlu.
Tak takhle skončila po téměř padesáti létech moje závislost na nikotinu. Díky bohu, že takhle.
P:S: I po šesti létech ještě občas ta to cigáro chuť dostanu. A též moc dobře vím, že by stačilo si jednu zapálit a druhý den by mi jich nestačilo dvacet. Analogie s bývalým alkoholikem je více než výmluvná.
P:P:S:
Toto není reklama na Nicorrete, pouze vlastní zkušenost že to alespoň u mě fungovalo.
,,Víra v moudrost elit je znakem pokleslého myšlení“
Tak je prakticky po Vánocích. A je stejně jako před nimi. Vlastně se nic nezměnilo. Lidé jsou po většinou o pár, ( často hodně) tisícovek chudší. Dětičky tak za týden zapomenou jakou měly radost z dárků a rodiče opět nastoupí do zaměstnání, aby vydělali na ty další. Pokud ovšem mají štěstí, že vydělávat ještě mohou.
Ale jo, Vánoce jsou fajn, asi jsou to jediné svátky které se ještě drží.
Tak nevím, asi bych měl změnit název tohoto blogu na ,,Výletník“.
O tom, jak se žije na samotě už zde bylo popsáno více než dost, a už o tom není moc co psát, neboť zde život probíhá víceméně a díky bohu beze změn. Jednoduše řečeno, stále dokola.
Abychom si tu jednotvárnost trochu zpestřili, občas vyjedeme na výlet a napíšu o tom takové slohové cvičení 🙂
Včera jsme vyrazili do Nejdku. Vystoupali křížovou cestou na Křížový vrch, prošli se po městě, udělali pár fotek a dali se do řeči s jednou maminou s kočárkem, neboť jsme hledali bankomat. Na otázku jak se zde žije následovala odpověď, že na prd. Prý zde chybí vyžití ( nevím, co tím myslela), je zde spousta cizinců a ze dvou fabrik jednu zavírají teď, a druhou zavřou za chvíli. Na hlavní ulici je mnoho krámků, ovšem třetina už zrušená. Zbyly jen prázdné výlohy. No ale zase na druhou stranu tam mají Albert a Penny. Hmm, já bych raději ty malé obchůdky. Jenže co bych já rád, na tom fakt nezáleží. A obávám se, že nezáleží ani na tom, co by chtěli místní. Tak jako všude jinde.
I tak to byl hezký výlet.
Předpověď počasí slibovala na prosinec příjemné počasí bez deště a bez sněhu, a tak jsme vyrazili na výlet do hor Krušných. Hned po odjezdu z naší samoty ovšem začalo pršet a vypadalo to, že hned tak nepřestane. Ale znáte to, říkáte si, že snad přestane.
Nepřestalo ani po příjezdu na místo. Prostě pršelo. Sice drobně ale furt. Nejsme z cukru, oblečeni jsme dobře a tak ta naše parta pěti dospělých a šesti dětí vyrazila na pochod k 5 km vzdálené staré vápence. A sláva, když jsme tam skoro došli, pršet přestalo. Pár fotek, svačinka a jdeme zpátky trochu jinou cestou, aby to bylo zajímavé.
Nádraží v Kovářské už začínají nesměle opravovat a ubytovat se můžete ve starých, ovšem krásně upravených vagonech. Avšak cena 3000,- za noc nás od nápadu strávit zde víkend odradila.
My si s Evinkou nosíme jídlo z domova, neboť v hospodách nám až na vyjímky nechutná. A upřímně, je nám líto vyhazovat za toto část našeho od nového roku nechutně 🙂 zvýšeného důchodu. Ovšem parta se netrhá a tak jsme tedy to té restaurace s nimi vlezli. No, do této už nikdy v životě. Hrůza a děs. Mizerný salám a rohlík z Jednoty by byl chutnější.
Ještě že příroda v okolí je tak krásná, že tento zážitek odsunula do pozadí.
Tam dole v ,,civilizaci“ je velmi jednoduché podlehnout tomu vánočnímu šílenství. A pokud k tomu ještě vlastníte a sledujete debilizátor zvaný televize, tak je to přímo povinnost.
Tady na samotě nebýt kalendáře a zřídkavé návštěvy příbuzných bychom ani nevěděli, že nějaké Vánoce jsou. Nutno ovšem přiznat, že návštěva korporátního chrámu konzumu nás na pochybách, že se blíží doba obžerství nenechala. Parkoviště narvané, hytlermarket samozřejmě též. Zákazníky a zatím ještě i zbožím. Pohled do košíků spolunakupujících dával tušit, že vařit se moc nebude a že lidi mají peněz dost, (já vím, bída vidět není) když kupují převážně píč…y, ehm…no, domyslete si to sprostý slovo sami. Rychle jsme nakoupili pár drobností, nějakou zeleninu a při placení 666,- ( jak symbolické číslo) dluhem podložených kreditů … ehm Kč, jsem si začal zpívat prastarou písničku … “ a ceny jsou stálý a lidi se maj.“ Cestou jsme se zastavili v řeznictví Rabbit pro výborné vinné klobásy, u místního soukromníka nakoupili kvalitní sýry a uháněli domů.
Doma jsme si ozdobili obrovský vánoční strom ( viz foto níže) a Vánoce můžou začít.
Ještě jednou přejeme všem lidem dobré vůle příjemné prožití svátků vánočních.
