Těšíte se na jaro? To my také. Jenže ráno kouknu z okna a venku je opět sníh, -10 a vypadá to spíš na leden.
Za oknem mi už vylezly papriky a i včelky netrpělivě čekají až se poprvé prolétnou. My zatím pilně topíme, vaříme a jíme. Ještě že nemáme sklony k tloustnutí, jinak bychom už měli metrák. I když tady pohyb nějaký máme. Donést dřevo, vodu, nakrmit zvířata…. Zvířátkům voda hned zamrzne, tak jim dáváme novou několikrát denně. Občas se jdeme projít a to byste nevěřili, jak je po návratu nádherně u kamen.
Letos už jsme snědli tak 4 kg česneku a asi 10 kilo cibule. A k tomu dvě velké sklenice majoránky a třílitrovou sklenici sušené zelené natě ( vše z vlastní sklizně). Zato nepoužíváme masoxy, glutamáty a podobné sajrajty. Dále jsme už letos snědli 6 králíků, jednoho kohouta, malého muflona, kozla, tak dvě kila hovězího a kachnu. K tomu několik kilo vlastního sýra, tvarohu a tlačenky. A ještě 180 vajec. Zeleninu a ovoce nepočítáme. Jak je vidět, i z podprůměrného důchodu lze jíst jak na zámku. Sedět a nadávat fakt nebudeme. Místo toho pěstujeme, chováme, sušíme, zavařujeme a mrazíme. A máme se jak na zámku.
Při svých toulkách hodně fotím i zdánlivě nezajímavé věci. Koneckonců místa na disku je zatím dost. Jenže při prohlížení fotek se velice často divím jaké tvary a kouzla dokáže příroda. Velmi často se na fotkách zjevují obličeje, někdy i celé postavy. Chce to jen se pozorně dívat a mít představivost.
Zítra bude 1. březen a venku je jako na Sibiři. Copak o to, my si topíme ale zvířátka to mají těžší. I když ty naše zatím tu zimu snášejí velice dobře. 
Někde ve stodole Lenka vyhrabala kabát. Krásný, zelený, rok výroby 1958. Prostě poslední móda. Konečně mám to, po čem jsem léta letoucí toužil. Konečně jsem in, free a cool. A můžu jít lovit děvčata. Ony si totiž na módu velice potrpí. Ještě poprosím Evinku, aby mi na něj našila nějaké pruhy, neboť čím víc pruhů, tím víc Adidas. Tuhle jsem šel po Lubenci a fakt nekecám, holky se za mnou opravdu otáčely. Jenže holky byly stydlivé ( to víte, holt maloměsto), takže z toho nic nebylo. Ale kabát se jim líbil neobyčejně, protože téměř každá otáčela oči nábožně v sloup. Bohužel jen do té doby, než přišla Evinka a se slovy nedělej tu ostudu mě nacpala za řídítka mého tříkolového vozidla. Sama si sedla vedle mě (asi aby předešla tomu, že vedle mě bude sedět ta nejkrásnější z místních bezdomovkyň) a téměř nadzvukovou rychlostí jsme uháněli tam, kde bydlíme. Bydlíme na místě o kterém řidič jedné zásilkové služby prohlásil: já se na to můžu vysrat jezdit do takové prdele. No, byl to asi něžný romantik. 
Mrzne až praští, ale my máme pelíšek a navíc jsme otužilí. Na noc nás máma pěkně nakrmí mlíčkem a zachumlá do pelíšku. Už je nám sedmnáct dní a rosteme jako z vody. 
