Blog o tom, jak se dá krásně žít daleko od civilizace uprostřed přírody
Milí čtenáři, díky mému synovi mám nový design stránek, které budou přehlednější a věřím, že i hezčí. Nějakou chvíli potrvá než seřadím články tak jak bych chtěl, ale o nové příspěvky nepřijdete.
Všem svým čtenářům přeji mnoho pohody a inspirace u mého blogu.
Děkuji
Adélka je prostě mazlíček. Ať už chováte jakékoliv zvíře, králíky, slepice, kozy ovce, tak pokud máte zvířátek více, vždy se najde ze stáda jedno, které k vám přilne a vy k němu. A takové zvířátko si prostě k obědu nikdy nedáte.
Jedno krásné dopoledne jsem hned u chaty našel tohle úžasné mládě strakapouda. A bylo tak hodné, že počkalo než si donesu kameru. Jen doufám, že ve zdraví vyrostlo a nyní nám jako velký kluk dělá společnost.
Někdy je potřeba ovečce pomoct s krmením. A je to stejné jako se všemi mláďaty. Malá ovečka se před chvilkou narodila a ještě má pupeční šňůru. Ale na rozdíl od lidí se má ihned čile k světu, a i když se jí ještě klepou nožičky, tak shání co je kde k snědku. Ke mě přišla nikoliv z lásky ale protože čekala, že dostane ještě mlíčko. A jak zjistila že nebude, honem zpátky k mamince. Tohle je úžasné pozorovat. Vypnete a ztratíte pojem o světě i o čase. Okamžik zrození. Opravdový zázrak.
Dnes byla venku konečně příjemná teplota a to nás doma nic neudrží. A protože jsme si vloni zrušili venkovní kuchyni, je načase jí nějak nahradit. Bude se zavařovat, dělat marmelády a pokud bude cukrovka, tak i báječný sirup. Novou už dělat nebudeme, protože konečně máme sporák (samozřejmě na dřevo) v chatičce místo krbovek, ale mít sporák i venku je super, třeba zrovna na to zavařování. Sice už má něco za sebou, ale ven stačí bohatě. Až zatvrdne beton, ještě to vylepším. Dnes i létaly včeličky, ale jenom dvoje. A dvoje zimu nepřežily. I to se stává … Země je zatím rozmrlá tak na pět cm, v záhonech bahno, tak uvidíme jak to bude dále. Přece jenom, jsme 500 m/n. Vloni jsme 19. března už sázeli brambory. Jo, a dnes králík k obědu nebyl -:) -:) -:) , sežrali jsme ho včera -:)
Za pár babek
I když to kupované je zatím kupodivu dobré, není nad to si ho vyrobit.
1 litr mléka, 300 g cukru, 3 lžičky vanilkového cukru. Dáme vařit do hodně širokého kastrolu ( to kvůli co největší ploše odparu) a na prudkém ohni vaříme cca 15 min. Musí být při vaření pěna! Mléko potom slijeme do sklenice. Pozor, po vychladnutí ještě zhoustne, tak abyste nemuseli shánět sbíječku -:) Když tak za úplatu zapůjčím -:) -:) Už z něj máme vaječný koňak a nemá chybu!!!
Už je tomu šest let, co mě Evinka vzala na první návštěvu ke své dceři. Bylo to v listopadu, počasí sychravé a mě se tady vůbec nelíbilo. Musel jsem se podle toho tvářit, protože jediné co mojí ženušku napadlo bylo to, že sem už mě nedostane. Uteklo pár měsíců a přišlo jaro. S Evinkou jsem sem jel jen aby nemusela jet sama, když chtěla navštívit dceru. Vše se zelenalo, kvetlo, ptáci zpívali, šli jsme se projít po jejich pozemku a …… Tady by byla hezká chata, vypadlo ze mě aniž, bych čekal jakoukoliv reakci od Lenky, dcery Evinky. Tak si jí tu postavte zaznělo. Nevěřícně koukám a ptám se zda to myslí vážně. Myslela!
Jo, kdybych jako kluk dával pozor, mohl jsem se od pradědy ledacos naučit. Ten měl co já matně pamatuji tak dvacet včelstev a jako malej jsem chodil pomáhat. No, pomáhat … spíše se pléct. A hlavně točit klikou medometu. To vám byla zábava, to jsem miloval. A pěkně mě naštvali, když později strýc udělal pohon na elektriku. Ale i tak to pro dítě jako jsem byl já, bylo super. Pár žihadel jsem schytal a vědu z toho nedělal. A cucat plástve plné medu, hmmm, to bylo doslova žrádlo. A když byl hlad, prababička pekla přímo na plotně sporáku nezapomenutelné vdolky. Mimochodem … dnes je pečeme také tak.
Čtěte dále
Tentokrát karbanátky. Zbytek králíka se peče v troubě. A je to fakt králík, nekecám -:) haf haf -:)-:)