Babička mele kafe a dědeček mák

Spotřeba máku je u nás tak 5 kilo za rok. A kdo by točil klikou. Mlýnek z výprodeje a vrtačka, kterou už mám.

Dnes bude makový den. Nudle s mákem, makový závin a možná i makové buchty. Jestli se po máku blbne, tak potěš koště -:)

Jdu krmit a … severní vítr je krutý ….

V tento opravdu mimořádně teplý jarní den jdu krmit. Obléknu si teplé kalhoty, tlustý svetr, zimní kabát a zimní boty, rukavice a beranici. Omrzliny mít snad nebudu, vždyť je jen – 10 a fouká severák. Jen doufám, že nezapadnu někde v závěji. Holt krávy moc prdí a tak se otepluje -:). Občas i někomu v hlavě -:) -:)

Vzpomínka na jaro

Vloni 8. dubna nás v šest ráno vzbudil telefon, že si máme dojet pro kance právě zastřeleného. No a po cestě bahnem se ten náš offroad musí umýt. A Evinka to krásně okomentovala -:).                                                                                                             

Walter Keerr

americký spisovatel 1913 – 1996

,, Civilizace znamená dát Eskymákům teplé byty, aby museli vydělávat na ledničku“

 

Nákup v kurníku

Dnes jsme byli na nákupu v obchodním domě Kurník. Výběr byl pestrý a prodavačky nejen příjemné ale i hezké. Místo peněz jim stačilo jen  trochu pšenice. A ještě nám zazpívaly… kokoko dáák, kokokodááák a pan vedoucí kykyrykýýýý. A pak že nakupování je nuda!

Chumelí se chumelí + video

17. březen a -9 st.

Tak jsem si myslel, že v březnu začnu stavět skleník a místo toho můžu stavět sněhuláka. Ani v lednu takhle nebylo. Na sázení brambor jako vloni to nevypadá.

Ještě že máme dost dřeva a zásoby potravin. Jestli takhle bude padat sníh do večera, tak jsme odříznutí od světa, což nám vůbec nevadí.

Ale takové teplé jarní počasí by bylo milé. Pěkně si prohřát kostičky na sluníčku je i zdravé.

Mrazivé proroctví

Televizi nemáme už osm let a ani jí nechceme. Občas se podíváme na nějaký film na youtube. Včera jsme se koukli ( no nesmějte se) na Plechovou kavalerii. A mě se vybavila jedna vzpomínka.

Jako vojáci jsme také byli na žňové brigádě na Slovensku. A musím říci, že to nemělo chybu. Vozili jsme kukuřici od kombajnů na silo, lampasáka jsme za 14 dní viděli jednou. Krmili nás tam doslova s péčí a láskou a děvčata na rozdíl od těch českých se s vojáky rády bavily.