Blog o tom, jak se dá krásně žít daleko od civilizace uprostřed přírody
Po namáhavé práci na našem minivelkostatku se musí odpočívat a přemýšlet. A zatímco já přemýšlím, Evinka udělala báječné kompoty a upekla koláč. No a potom si vzala foťák a hrála si na Sáru Saudkovou. ( Foto níže, docela jí to jde).
Jo a meruňky jsme získali výměnou za sýr stylem ze zahrady do zahrady.
Letos budeme mít svoje nejen rajčata, ale i papriky. A možná i pepino, což je tropické ovoce.
Jen nevíme, co nás ještě napadne chovat a pěstovat. Nějaký tip by nebyl vážení čtenáři? -:) -:) -:) Ne, tohle co máme bohatě stačí. I když … možná příští rok husy, kdo ví ….
Protože včera těch včel bylo málo, rozhodli jsme se dnes vytočit med, abych si je víc užil. A jestli včerejší roj vypadal divoce, proti dnešku to byl klídek. Dnes včelky byly podrážděné a vůbec neměly náladu si nechat ukrást med. Taky jsem koupil pět žihadel. Dvě do krku a tři do ruky. Naštěstí přes oblek, takže vlastně pohoda ( pro mě, nikoliv pro včely).
Dnes bylo k vytáčení méně, tak alespoň tři fotky. Stáčení do sklenic je ve článku níže.
Jdu si v klidu kolem stromu a zarazí mě silné bzučení. Podívám se nahoru a tam hrozen včel. Takže všeho nechat, donést žebřík, rojáček, obléknout kombinézu a pokusit se roj dostat do rojáčku, a u toho neslítnout ze žebříku. Všechno rychle, než včelky odletí neznámo kam.
Podařilo se to a jen s jedním žihadlem. A zítra podruhé vytáčíme med, tak uvidíme kolik ho bude. Letos je léto pro včelky štědré.
Čekal jsem brigádu krásných děvčat s vidlemi a hráběmi ( Evinka zase urostlé mladíky s kosou) a ono se tu objevilo tohle. Mechanizace. Pokrok nezastavíš.
Ale jedno děvče přece jen je. Řídí traktor s balíkovačem.
Práce na zahrádce se nám vyplácí. Takhle voňavou a křehkou mrkev bychom nikde nekoupili. Sice bolí záda při pletí, ale je bez chemie. Líza má zatím smůlu, tahle je jen pro nás.
K obědu bude zeleninka a brambory ze zahrádky. Brambor, mrkev a kapusta na másle. Z třešní bude kompot.
Byli jsme na návštěvě, kde se mimo dospělých sešlo šest dětí. Děti v pohodě, ale jako všechny děti i ony vytvářely neobyčejný rambajz, že často nebylo slyšet vlastního slova. Je to naprosto normální a po nějakou dobu to dokážu i snášet. Co mě však překvapilo, že do toho rámusu ještě někdo pustil dost nahlas rádio. Na otázku proč to hraje, když to nikdo neposlouchá jsem dostal odpověď: ,, Aby byla nějaká kulisa“.
Tak mě napadá, zda dnešní mladá generace dokáže žít, aniž by kolem sebe neměla neustálý hluk. Všichni byli z města, kde mají rámusu na který si stěžují nadbytek. Pak přijedou na chatu a ticho jim vadí.
Nevím čím to je a upřímně řečeno to nechápu. Jen mě tak napadá, že pokud jste v tichu, to ticho vás nutí přemýšlet. Je úplně jedno o čem, ale myšlenky nezastavíte. A ten rámus, a je jedno zda z rádia čí televize ( já tomu říkám debilizátor) vám to vaše přemýšlení vypne. Lidi přemýšlet nechtějí.
Ticho léčí. Hlavně duši …
Vřele doporučuji film ,,Nádherná zelená“. Nejen že se zasmějete, ale po shlédnutí (možná) budete i přemýšlet.
I když je podle kalendáře jaro, léto je v plném proudu. A k létu patří seno, slunce a jahody. Jahody máme, sluníčko také a seno se právě dělá. A letos to opravdu bude seno, nikoliv senáž. A seno pěkné, protože v tom traktoru nesedí traktorista, ale traktoristka(!) což je docela vzácný úkaz. Holka je to šikovná, s traktorem jezdí co my tu jsme. A pak že tu nemáme civilizaci. Občas ano.
Jen doufám, že balík 3 q bude za 500,- jako vloni.
Pokud byste chtěli delší videa, dejte vědět.
Každé ráno kuřata netrpělivě čekají na otevření kurníku. Krásně rostou, ale jsou mlsnější než koza nebo já. Mají šrot z kukuřice, pšenice a ječmene a být to podle nich, stačila by kukuřice. Jenže takhle ne, to byste byly holky obézní a to nejde. Takže dostanete jako přílohu zeleninu v podobě drobně nasekané travičky. A odpoledne nadrcené kostičky z králíka co bude k obědu. A moc nečumte ( nikoliv čtenáři ale kuřata), masíčko sežere panička s páníčkem.
Kuřátka mají pět týdnů a rostou jako z vody. Rozšířili jsme jim výběh a Líza s Amálkou vydatně pomáhaly. Takže máme nejen větší výběh, ale i oslintanou košili. Nevím, co jim na mé košili tolik chutná. A zip u svetru přímo miluje.