Jak to tak vypadá, budeme mít za chvíli sklizeno. A to je teprve začátek července. Asi zkusíme ještě druhou úrodu.
Košíček ze zahrady
Dvacet deka k snídani
Včera jsem vyrobil 20 deka kozího sýra a dnes ho snědl k snídani. Vzhledem k tomu, že v obchodě stojí kilo 400,- , si jako důchodce žiji přímo luxusně. Jen nebyl zabalený v lákavě barevném, o polovinu větším obalu. Jo, a nebyl v AKCI 🙂 🙂
Posilněn kvalitní snídaní jsem vyrobil zavlažovač z plastové trubky. Položí se mezi řádky dírkami dolů a při malém tlaku vody krásně provlhčí zem. Potom se posune dále.
Líza v kleci
Lízinka má k dispozici hektarovou pastvinu a kus přilehlého lesa, ale asi je jí to málo. S oblibou chodí do ohrádky po kuřatech, protože tam roste mladá pšenice, co zbyla po krmení. A dokáže se protáhnout tím malým otvorem tam i zpět.
Panička naučila králíky papat kopřivy. Denně jich sežerou takovouhle náruč.
Čtěte dále
Kozí farma ( jen ve snu)
Dnes jsme koupili máslo za 59,90. Jiné neměli a tak přemýšlíme o odstředivce na mléko, protože smetana z kozího mléka se dostane jedině odstředivkou. A bude to chtít další kozu. Máslo z kozího mléka je prý vynikající. Kravku ne, tu už Evinka kdysi měla a je vyléčená. Bez vlastní louky to fakt nejde. Pokud to půjde, budeme si mléko vozit od sedláka.
No a pak další a další kozu až jich bude deset … ne, to nejde, protože pak je potřeba dojička ( elektrická, dvacetiletou by mi Evinka nedovolila 🙂 ). Takže kozí farma zůstane v říši snů.
Dejte si pozor na to co si přejete, mohlo by se vám to splnit.
Šroťák
Sníme hodně králíků a domácích kuřat a tudíž zbývá i hodně kostí, které milují slepice. Jenže kostičky se pro slepice musí rozdrtit, což není moc jednoduché.
Náhodou jsem narazil na bezva návod na šrotovník z rozbrušovačky. A funguje přímo perfektně. Stačí starý hrnec a pár drobností. Našrotuje pšenici, slepice i králíky. Ehmm, tedy kosti z nich.
A je to tady – máslo
Vzhledem k ceně a k tomu, že málokdy je k sehnání opravdu dobré máslo, bylo otázkou času, kdy se pustíme do výroby vlastního.
Když je pořádné mléko, je to velmi jednoduché. Sebereme smetanu, vychladíme na 8 – 11 st. a uděláme si parádní šlehačku. A protože chceme máslo, šleháme dále, až vznikne to, co vidíte na fotce č. 1. Hurá, je to fakt máslo.
Hroudu másla dáme opět zchladit a propereme ve studené vodě. Vodu měníme tak dlouho, dokud není čistá. No a máslo je hotové. Jen dlouho nevydrží, protože je tak dobré, že ho asi do večera sníme.
Smetanu jsme sebrali z 10ti litrů mléka. Máme 160 g báječného žluťoučkého másla, 0,3 l litru podmáslí, 1 kg sýra a syrovátku pro slepice. A nebo nám z deseti litrů zbyde devět litrů stále vynikajícího mléka třeba na tvaroh.
P.S. Tak je půl desáté večer a zbylo tak k snídani. Dobré věci se jedí samy. A nějak moc tloustnu 🙂
Mléčný bar Na Ovčárně
Ještě pamatujete mléčné bary? Jako dítě jsem si jich díky milující babičce užil do syta. Alespoň v Praze bývaly na každém rohu. Poháry s pravou šlehačkou a s čerstvými jahodami v létě, v zimě s kompotovanými. K tomu výborné koktejly opravdu s ovocem.
Nyní si občas uděláme mléčnou pochoutku sami.
Najdete si statkáře, co chová kravku a prodá vám mléko. Dovezete si tak 20 litrů. Z poloviny uděláte sýr a z poloviny tvaroh. Nás ani nenapadne mléko pasterizovat. Získáme kilo a půl sýra a kilo a půl opravdu tučného tvarohu. Sýr a tvaroh sníme my, syrovátku vypijí kuřata, které později sežereme také.
Potřebné množství tvarohu našleháme s cukrem a syrovým žloutkem ( bacha, cholesterol a salmonela 🙂 🙂 ) a přidáme trochu kozího mléka ( jiné teď nemáme).
Ozdobíme ovocem co najdeme na zahrádce. Přebytečné kalorie spálíme při pletí zahrádky, krmení zvířat nebo při řezání dřeva.
Sušíme
Rostou houby hned za chatou. Sice nic moc, ale na smaženici jsem přinesl během půl hodiny.
Sklízíme mrkev a sušíme na zimu do polévky.
Takové obyčejné nedělní ráno
Dnes se mi vůbec, ale vůbec nechtělo vstávat. Jenže Lízu s Amálkou to vůbec nezajímá. V sedm ráno mečí v kvalitě hifi stereo a volume doprava. Kuřata stepují v kurníku a chtějí pustit, i králíci by rádi chroupali něco jiného než seno od večera. A je jim úplně jedno, že páníček se potřebuje probrat a rozhýbat, a že čím je starší, tím déle mu to trvá. To že dříve po probuzení bylo nejdřív kafíčko, cigárko a snídaně, to je dávná historie. Nyní vstát, obléknout, Evinka podojit a já nakrmit těch asi už devadesát zvířat.
No a potom si teprve můžeme dát snídani. Snídani na terase za zpěvu ptáků a s výhledem na louku a horu naproti, ze které stoupá ranní opar.
Někdo by řekl že honička. Není. Nemusíme hlídat jestli nám neujede autobus do práce a jestli náhodou ,, nepíchneme“ o minutu déle. Líza nám nestrhne prémie, že jsme jí podojili v půl osmé místo v sedm a hlavně, není žádný šéf. Je jen vědomí, že nás to baví. A to vlastní jídlo, to je velice příjemný bonus.
Dnes 10 st. nikoliv ke zlaté, ale celsia
Ochladilo se, a tak plni elánu zase víc makáme. Bylo potřeba mino jiné posekat trávu, našrotovat obilí, udělat tvaroh a další kompoty a džemy. Zima bude dlouhá a při naší nechuti jíst kupované se vlastní zásoby budou hodit.
Včera jsme dovezli metrák pšenice a metrák ječmene, to bude tak na měsíc. Zvířátka papají a to je dobře.
K obědu nám káně ulovilo naše vlastní kuře. Asi pro něj bylo těžké, tak ho zabil zbytečně. Pro káně velké, pro nás malé, ale pro dva k obědu stačilo. A aby jsme ty minikuřata neměli často, natáhli jsme nad výběh síť. Vloni nám káně zabilo slepici dva metry od nás. Jo, když je hlad …
