Chytré hodinky

Nevím proč mi pořád reklamy nabízejí prý chytré hodinky. Já tedy nevím, ale chytrost si představuji úplně jinak. To, že ten krám něco měří a někam, neznámo kam posílá to, jak jsem se pohyboval, kde jsem byl a jak jsem se vyspal je chytrost někoho jiného, nikoliv těch hodinek.

To fakt musí být úžasný pocit, když si po ránu řeknu jak jsem se krásně vyspal a ty blbé .. ehm … vlastně chytré hodinky mi hlásí, že jsem spal blbě. To bych měl hned po náladě.

Jo, prý to měří i kroky. Kroků udělám tolik, nakolik se cítím a měřit je fakt nepotřebuji.

On ten křáp toho prý umí víc, ale pořád je to jen jakési měřidlo. Nic víc. Chytrost fakt vypadá jinak. Ale je to hezká hračka, to jo.

A ještě jsem si všimnul, že s tím klumprcajkem některé uvědomělé entity platí třeba v hypersuper a pod. Jó, je to táááák pohodlné.  Aspoň má ,,velký bratr“ přehled. Tak jo. Jen nevím, proč když to vidím si vzpomenu na ty naše kuřecí brojlery.

I když, asi si je budu muset pořídit. To abych byl pokrokový, free, in a cool. Vždyť už to má každý.

Tolik názor křupana ze samoty. Mějte se fajn.

Zabili jsme hovado

A vážilo vykuchané 2,80 kg. Nebylo to hovado, byl to brojler. To je ta hrůza, co lidé stvořili z normální slepice, protože mamon a rychlý prachy.

A jak blbě vypadal, tak i blbě chutnal. Zlatá kuřata kalimero, kachny i králíci.  Takže jak jsem psal níže, brojlery až na úplně nejposlednějším místě, kdyby nebylo nic jiného. Prostě je to bláto bez chuti a vůně.

Ale prý umělé maso z laboratoře (později z fabrik) bude chutnat skvěle. Jen co to rozjedou ve velkém. A červíci prý také budou výživná mňamka. Jen nevím, zda se mám těšit. Zatím mi při té představě naskakuje kopřivka a zvedá se mi žaludek.

P:S: Zvířata chováme pro chutné maso. Ale je radost se dívat na zvířata plná elánu a zvířata pohledná. Brojler fakt nesplňuje nic z toho.

Ono je to v té hale kde jich jsou tisíce jedno. Tam se na krásu opravdu nehledí. A chuť? Tu doženeme glutamátem. Vždyť to lidem chutná. Tak vo co gou, že jo.

Měli bojlery, sedum prasat a ….

… a měli se dobře. Ti brojleři. Jen mě při pohledu na ně napadá, co lidi stvořili za hrůzu.

No já vím, brojlerové kuře bylo vyšlechtěno, aby rostlo rychle a sežralo co nejméně krmiva na kilo masa. Na nic jiného se nehledí. Takové kuře umí jenom ležet, žrát, pít, srát a přibírat na váze. Je rádo, že vůbec dojde ke krmítku a napáječce. Na jiný pohyb nemá náladu a ani sílu.

Vzali jsme s kachničkami šest kousků těch kuřecích zrůd spíš ze zvědavosti. Ale řeknu vám, dívat se na ně, je přímo utrpení. Ve srovnání s ostatními kuřaty i kachnami je ten rozdíl v životním elánu nepředstavitelný.

Brojleři

No, když už jsou na světě, tak je dokrmíme. Ale dokud to nebudou jediná kuřata na světě, tak nikdy více.  Ten pohled na ně fakt bolí. I když … občas mi něco i připomíná.

P:S: Pokud jste dle nadpisu čekali politickou satiru, tak ta opravdu nebude.

 

 

Trochu kultury v Maria Stock

Tak jsme opět zavítali do zaniklé vesnice Skoky. Tentokrát ovšem až večer a za kulturou. Trochu jinou kulturou. Jako neznaboh jsem si ovšem musel vygůglit co to jsou ,,Zpěvy z Taizé“.

Je s podivem, že v dnešní bláznivé době se ještě najdou lidé, kteří chodí zpívat do sboru. A ještě k tomu latinsky.

Zajímavý zážitek a krásná atmosféra svíčkami ozářeného kostela. Fotka je focena bez blesku, neboť blesk zakázán a stativ jsem neměl. Ale jako zajímavost ujde.

Když musíš do města ( Zpověď křupana ze samoty)

Zvířátek už tady bylo dost, tak zase jednou trochu civilizace. A též trochu ironie. Ale jen trošinku.

Vzhledem ke zkvalitňování života za současného brutálního zvyšování životní úrovně nejen důchodců, a též stálé a neutuchající podpory drobného podnikání všeho druhu, skončila vesnická prodejna řeziva. Ta nejbližší od nás byla 10km, teď je kilometrů 60 a to se vyplatí. No, pumpařům a výběrům DPH a spotřební daně z benzínu určitě.

Jo, prý byl nějaký seriál ,,Dycky Most“, nebo jak se to jmenovalo. TV nemáme, tak jen co jsem zaslechl.

Tak tedy Most, no. Je nejblíže. A řeknu vám, to je hned jiný život v tom městě. Spousta aut, křižovatek, lidí, reklam, hytlermarketů, rámusu, ba i tramvaj jsem asi po 15ti létech uviděl. Tady to prostě žije. A ty nádherné reklamy, hned jsem si to musel vyfotit. Tedy fotil jsem Hněvín, to je ten hrad tam nahoře, ale ty reklamy jsou přímo úžasný a tak vyhrál estetický dojem. Co s nějakým hradem. Ještě středověkým, byť moderně opraveným.

Zpívat ptáčka jsme neslyšeli, hnůj cítit nebyl, hovado (myšleno ovád) nás nepoštípal, ba ani kravku ( myšleno zvíře), natož srnku jsme nepotkali. Ten život tam musí být velice nudný a nezáživný. Pro mě tedy určitě. Ale zase na druhou stranu, beton a asfalt no … dobrý no … Nemusí se to sekat. Tedy někdy ano, ale sbíječkou.

Nakoupili jsme to, co jsme potřebovali ke stavbě kurníku, a víte jaký je nejhezčí pohled na jakékoliv město? Ve zpětném zrcátku.

 

Jen tak…

  • Mám už delší dobu pocit, že se svět dočista zbláznil. Opravdu je to jen pocit, nebo je to realita?
  • Pravda nezvítězí, pravda nakonec zbyde.
  • Co je vlastně pravda? Pravda je to, co někdo řekl, že to pravda je.
  • Historii píší vítězové. Podle toho to taky vypadá.
  • Minulost je nejistá, jistá je budoucnost. Nebo je to obráceně? Historie se furt přepisuje, tak ani nevím…
  • Už je na světě tolik chytrosti, že je z toho každej blbej.

Naše sousedky

Jsou hodné, tiché, milé a krásné.

Dělají nám společnost od jara do zimy, a věřte, že bez nich je tu v zimě pusto a prázdno. Kolem ohrad chodíme do lesa, máme je pár metrů od chatičky, prostě jsou součástí našeho života. A každý den se přijdou podívat, co je u nás nového. Pokoukají, pochroupají trochu trávy a jdou dál. A jsou tak tiché, že kolikrát ani nevíme že přišly.

A neříkejte o někom, že je kráva. Tím ty kravičky urážíte. A to si prosím nezaslouží. Ty krávy.

 

A že nás je, ani se do fotky všechny nevejdeme
Kuk, já jsem tady ….
Máma s dcerou a teta