- Mám už delší dobu pocit, že se svět dočista zbláznil. Opravdu je to jen pocit, nebo je to realita?
- Pravda nezvítězí, pravda nakonec zbyde.
- Co je vlastně pravda? Pravda je to, co někdo řekl, že to pravda je.
- Historii píší vítězové. Podle toho to taky vypadá.
- Minulost je nejistá, jistá je budoucnost. Nebo je to obráceně? Historie se furt přepisuje, tak ani nevím…
- Už je na světě tolik chytrosti, že je z toho každej blbej.
Naše sousedky
Jsou hodné, tiché, milé a krásné.
Dělají nám společnost od jara do zimy, a věřte, že bez nich je tu v zimě pusto a prázdno. Kolem ohrad chodíme do lesa, máme je pár metrů od chatičky, prostě jsou součástí našeho života. A každý den se přijdou podívat, co je u nás nového. Pokoukají, pochroupají trochu trávy a jdou dál. A jsou tak tiché, že kolikrát ani nevíme že přišly.
A neříkejte o někom, že je kráva. Tím ty kravičky urážíte. A to si prosím nezaslouží. Ty krávy.
Mezi pastvinami
Kačenky
Po dlouhé době opět jedno video:
Kachny pořizovat nebudeme, špatně se škubou, povídá moje Evinka. No, tak už je máme doma a Evince se dokonce i líbí.
Ale nebylo to jednoduché. Nikoliv s Evinkou, ale ty kachny. Napřed postavit kachník, oplocení a nad oplocením natáhnout síť, protože místní káňata jsou věčně hladová, a záhy by bylo po kačenkách.
Dnes jim je 20 dní a tak šly poprvé na velký rybník. No, velký, jak se to vezme. Vzhledem k tomu, že opravdový rybník ještě neviděly, a doufám, že ani neuvidí, je tento pro ně asi obrovský.
Tak tedy dnes venku poprvé. Pustíte-li si zvuk, uslyšíte mimo jiné bučet krávy. Ty však naše bohužel nejsou.
Citát neznámého autora
,, Po jmění netoužím, jsme tu jen nakrátko, i sláva je jak dým, jen pouhé pozlátko.“
Panenský Týnec
Nedokončený chrám, patrně ze 14. století. Zvláštní místo s pozitivní energií.
Při naší návštěvě však bylo na červen tak studené a větrné počasí, že jsme se dlouho nezdrželi. Místo je to však opravdu velice zvláštní a zajímavé.
Stojí to vůbec za to?
Dnes se na to vyprdnu, říkám si každé ráno. Jenže potom jdu nakrmit kuřata, slepice, králíky, Evinka podojí kozy a už to jede. Teď například sušíme seno. Produktivita práce měřeno penězi? Přímo k smíchu. No jo, ale když to seno je tak pěkné, voňavé, takové nekoupíme. A tak mi to nedá, jdu posekat další kus, Evinka která kdysi prohlásila, že zahrádku už nechce, to seno s radostí obrací a pečujeme společně o téměř hektar pozemku.
Teď budeme mít ještě kachny. No, paráda. Kolik že stojí vykrmená kachna v hypersuper? Nás vyjde jedno káčátko 14 dní staré na 90,- korun. Až spočítáme za kolik sežere než bude na pekáči, budeme zírat lépe než Vizír. Ale když ono je to o té radosti. Ano, stojí to peníze a ne málo. Tohle prostě o penězích natož o nějakém výdělku není ani náhodou. 
Tak si řekněte: ,, No když je to baví….“ Jo jo, baví už třináctý rok.
Senoseč
Tak seno máme pod střechou. Tedy sena trochu, většinu ho stejně budeme muset koupit. Ale naše seno je prostě naše seno. Letos ani nezmoklo.
No a abychom se nenudili, udělal jsem ohrádku na kachny a kachník z toho co dům dal, aby měly holky kde bydlet. Už se na ně těšíme. A těšíme se dvakrát. Poprvé až je dovezeme a podruhé až budou na pekáči. Tedy pokud se vše zadaří, tak jak má.
Taková obyčejná kosa
Na úvod úryvek z jakési diskuse na internetu: ,, Dříve dědek večer naklepal kosu, ráno si dal panáka slivovice a do oběda toho posekal tolik, že to ženský nestačili do večera rozházet. Dnes k tomu potřebujeme počítač, internet a půl dne diskutovat, zda jít vůbec kosit.“
O sečení kosou jsem začal uvažovat z důvodu, že koupené seno stojí za prd, křoviňák to rozmydlí a bubnová sekačka je drahá a na ten náš kousek se vůbec nevyplatí.
Jenže opravdu kvalitní kosa plus kosiště se kterou jde sekat a není to motyka stojí ….. pozór … 4500,- dluhem podložených Kč. V hyper super kvalitní kosu fakt nekoupíte. Osobně vyzkoušeno.
Dávat tolik peněz se mi nechtělo a protože všechno na tomto světě má svůj čas, mám kosu i kosiště velice kvalitní, navíc léty i generacemi vyzkoušenou. Ano, doslova generacemi vyzkoušenou, neboť s ní sekal můj praděda, děda, strýc a nakonec i já.
Ano, jedna jediná kosa a čtyři generace. Kolik dnes jeden zahrádkář za svůj život oddělá motorových sekaček? A vydrží ta sekačka ty čtyři generace? Kolik benzínu nebo elektriky to spotřebuje? Ta kosa stojí jen a jen vaší ( mojí) energii.
Jo, zpohodlněli jsme. Ani mě by nebavilo takto sekat hektarovou louku, zlatá technika. Ale pokud je to zábava, má to sečení kosou své kouzlo. Ten pravidelný zvuk jak kosa podřezává stébla trávy, zvuk když kosu brousíte a ještě slyšíte nádherně zpívat ptáčky. A u toho všeho se mi hlavou honily vzpomínky na ty moje předky, kteří už nejsou mezi námi.
Moje rada na závěr: Pokud máte zahrádku, zkuste to taky. No já vím, anglický trávník kosou fakt neuděláte, v trávě se nesmí šlapat a musí se nechat hodně narůst. A navíc musíte vstát brzy ráno, dokud je rosa. Kosou se totiž tráva seká mokrá.
P:S: Utahaný jsem byl jen o malinko více než s křoviňákem.
Jak vytvořit nový záhon?
Já vím, na podzim plochu kde jej chcete mít zorat nebo zrýt. Jenže pokud máte pozemek, kde je v podstatě hlušina je tento postup na prdlajs.
Jiný postup je jednoduchý, ale musíte mít hnůj. To je ten úžasný produkt hospodářských zvířat, který mnohým smrdí a některými entitami je přímo nenáviděn a dle konspiračních teorií ho prý chtějí zakázat.
Na vybraný pozemek navezete vrstvu hnoje. Na ten hnůj navezete zeminu, která nemusí být ani moc kvalitní. No a od podzimu do jara to několikrát přejedete rotavátorem. Odborně se tomu říká rotační kypřič. Pokud nemáte hektar, stačí elektrický z hypersuper.
Do jara vznikne kvalitní zemina, do které nasázíte ranné brambory. Ty tu zeminu dále vylepší, rozloží se zbytky toho hnoje a po sklizni brambor můžete hned v srpnu nasázet třeba jahody.
Jen asi mrkev nevypěstujete, neboť vrstva zeminy je malá, ovšem pro mělce kořenící rostliny dostatečná. Tolik moje vlastní zkušenost.
Výsledek je vidět na obrázku. První rok (letos) nasázené brambory, za nimi po jejich sklizni vloni v srpnu nasázené jahody.
