Tak už máme chatičku šest let. Uteklo to ani nevíme jak. 
Ale co víme je to, že se nám změnil život o 180 stupňů a že se nám ta změna moc líbí. Z lidí z bytovky se stali lidé, kteří žijí uprostřed přírody. Společnost nám dělají zvířata, ať už naše domácí, nebo ta divoká. Na koncert nemusíme, o to se postará spousta ptáků okolo, o divadlo zvířata a umělecká díla vytváří sama příroda.
Z pohledu mnoha lidí jsme klesli hodně hluboko. Vždyť naše jediná starost je postarat se o co nejvíc vlastního jídla ( a co nejméně chodit do obchodu) a topení na zimu. Chodíme ve starém oblečení, které často slouží do poslední molekuly. A když náhodou jsme nuceni vyrazit do civilizace, tak pár kousků hezkého oblečení vydrží hodně dlouho.
A to klesnutí hluboko? Z našeho pohledu je to přesně obráceně. Jsme spokojeni. Kdo tohle může říci? My ano.
Je zajímavé, že spousta lidí nám závidí tento způsob života. Jenže hned dodávají, že oni by takto žít nemohli. Přitom často žijí o hodně hůř než my, jen obklopeni pozlátkem civilizace.
Letos vyzkoušíme starý sklep, který máme kousek od chatičky. Tipuji, že bude tak 300 let starý. Tak uvidíme. Snad na nás nespadne.
Tak jsme sklidili čtyři kila česneku. A opět to nebude na celý rok stačit, neboť česneku není dost ani v česneku 🙂
Už v červnu zahrádka připomínala srpen. Aby ostružiny, které zrají v nižších polohách ve druhé polovině srpna, byly zralé tady nahoře začátkem července to nepamatuji. 
