K snídani melta s kozím mlékem, vlastní chleba s vlastním máslem. Sedím na terase, ticho, pohoda a východ slunce.
Eliška má ráda jablíčka
A zapomenu na svět kolem ….
Eliška má návštěvu
Eliška je velice společenská. Nejraději by bydlela s námi. Jenže to nejde, jednak by nám sežrala zahradu a nechat jí, tak by si zabrala i naší postel.
Občas jí navštíví kravičky, kozy od sousedů a tak je spokojená.
První rok v důchodu
Tak už je to rok, co jsem odešel do důchodu. Dříve se říkalo na zasloužený odpočinek. A on většinou zasloužený byl. To si ještě mladí starých vážili alespoň trošku.
No tak dobře, vezmu to postaru, jsem na zaslouženém odpočinku. A odpočívám velice aktivně. Sleduji všechny seriály v TV, letáky, to abych věděl kde je co „v akci“ a hned letěl do hyper super, aby mě spoludůchodci nepředběhli a zbylo i na mě. Netrpělivě očekávám datum důchodu a na všechno kolem a všem nadávám. Jsem nervózní a vzteklý, nic mě nebaví. Jo a ještě každému závidím.
To by se vám tak líbilo, co? By se vám potvrdilo klišé o důchodcích. Čtěte dále.
Mazanec
V domácí pekárně mimo výborného chleba pečeme i tento mazanec:
230 ml mléka, 100 gr rozpuštěného másla, 5 lžic krystal. cukru, 1 vanilkový cukr, 1 lžička soli, 1/2 kg polohrubé mouky, 1/2 droždí, 1 žloutek, rozinky.
Program Klasik.
Sice nemá tvar mazance, ale nám to neva, hlavně že je vynikající.
Z internetu a něco k tomu
Jakoby ten kdo si bere půjčky, si na sebe bral cejch chudoby, smůly, neštěstí, depresí a strachu, kterého se pak léta nemůže zbavit, mnozí se ho nezbaví už nikdy.
A můj dodatek:
Mě se povedlo se z toho vyhrabat. Ovšem ne při každém stojí všichni svatí jako v mém případě. A ne každý dokáže v důsledku toho změnit žebříček hodnot.
Pozoruji – li některé dnešní mladé, spousta z nich by potřebovala padnout na hubu, aby se probrali. Tedy pokud by toho byli schopni. Jenže pokud se to stane, je třeba makat a nějaký čas žrát obrazně řečeno hlínu.
Mě to padnutí na držku pomohlo mimo jiné pochopit jak funguje tento bláznivý svět. I když, možná je jednodušší nic nechápat.
Na závěr ještě jedna věta nikoliv z mé hlavy:
Luxusní život je žít v klidu, bez tlaku z kterékoliv strany a mít hodně času pro sebe a pro rodinu. Pamatujte si prosím, že majetek a hmota v životě na zemi nemá žádnou hodnotu. Je to vztah člověka k člověku. To má cenu!
Většina lidí totiž žije svůj život, jako kdyby neměl konec. Při pohledu na něj s vědomím vlastní smrtelnosti se ale člověku změní priority. Problémy pak vypadají směsně a je jednodušší je přejít.
Inovace soudnictví
Soudce třískl kladívkem o stůl:
,,Obžalovaný vstaňte! Protože se v zákonech tohoto státu nevyzná ani prase, můžete si výši trestu vytočit na kole štěstí.“
Věděli jste, že:
- 1 000 litrů kyslíku průměrně vyprodukuje při fotosyntéze vzrostlý listnatý strom za jeden slunný letní den (člověk za stejnou dobu spotřebuje při dýchání okolo 300 l)
- 10 tun kyslíku vyprodukuje průměrně za rok 1 ha listnatého opadavého lesa mírného pásma (jehličnatý les o třetinu méně).
- 1 600 m2 je přibližná plocha, kterou zaberou listy z koruny vzrostlého stromu. Na každém čtverečním milimetru plochy je 50 až 100 průduchů, které regulují vypařování vody při „dýchání“ stromu.
- 100 litrů vody denně odpaří vzrostlý, košatý, listnatý strom, což odpovídá energii asi 70 kWh (která se promění ve vodní páru místo v teplo – lze tedy říct, že funguje stejně účinně jako klimatizační jednotka o výkonu 3 až 5 kW).
- Ve vegetačním období zachytí 1 ha smrkového lesa 23 t prachu, borovicového lesa 36 t, bukového 68 t.
- Jeden hektar mladého bukového lesa v létě denně odpaří přibližně 300 hl vody.
- V letech 2003 až 2011 pokáceli silničáři v ČR přes 120 000 stromů. Pokud by se vysázely vedle sebe, mohly by podle sdružení Arnika lemovat cestu z Prahy do Říma.
STROM = 1 MILION KČ
Taková je podle metodiky Agentury ochrany přírody a krajiny hodnota jednoho starého zdravého vzrostlého listnáče. Vykácením 110 stromů v aleji lemující silnici první třídy mezi obcemi Ždírec a Krucemburk na Vysočině v roce 2013 vznikla podle oficiální metodiky Ministerstva životního prostředí ekologická škoda až 100 milionů Kč.
Odlišný žebříček hodnot
Po delší době jsem potkal jednoho známého.
On: Jak se máš? Prý jsi v důchodu? ( věděl to, jen dělal blbého)
Já: Jo jsem a mám se báječně, žiju na samotě a mám spoustu zvířat. ( i to věděl)
On: No, ale šel jsi do předčasného, to ti sebrali fůru peněz.
Já: Dva tisíce …
On: No, ale na furt.
Já: Jsou lepší věci než peníze. Mám na poplatky, jídlo i na oblečení. Mě to stačí.
On: Ty vole, víš co se dá koupit krásných věcí když máš prachy?
Já: Hm, to nejkrásnější je ale zadarmo a pozlátko mi nic neříká.
On: Tak čau …
….. Kdyby to byl aspoň milionář, tak bych ho snad pochopil. Není.
Švestky, první mráz a staré jabloně
Ochladilo se, a tak opět nastal čas procházek po okolí. A protože je kolem nás spousta ovocných stromů, sbíráme jablka. Moc nám nechutnají, protože jsme zmlsaní novějšími odrůdami, ale králíci a kozy je milují. A nebo z nich uděláme křížaly, případně kompot.
No a při těchto procházkách jsme objevili švestky a já si hned vzpomněl na mládí. Tehdy jsme chodili na švestky po prvních mrazících, protože byly krásně sladké. Kupodivu ta chuť je i po padesáti létech pořád stejná, nenapodobitelně sladká.
Takže jako vždy: díky našim předkům, že sázeli ovocné stromy. Vždyť ty stromy jsou nejméně sto let staré. Co se sází dnes? V lepším případě zákrsky, které vydrží pár let.
Proč se nesází podél cest jako kdysi ovocné stromy ale listnáče? On by se totiž o ně alespoň prvních pár let musel někdo starat. A na to nejsou peníze. A také nedej bože, aby si někdo utrhnul jablko, to by si ho pak nekoupil v hypersuper.
P.S. Vysázel jsem 38 stromů. To kdyby někdo chtěl mít jedovaté poznámky 🙂