Zimní spánek

Se zkracujícími se dny se tak nějak zmenšuje i naše činnost zde na samotě. Zahrada spí a hltá po suchém létě každou kapku. A my si užíváme pohody u kamen a plánujeme a probíráme kdeco.

Ne že bychom nedělali nic, ale té práce je proti jaru a létu malinko. Nakrmit zvířata, donést dřevo, vařit, topit a jíst. Česnek už jsme zasadili.

Jo, sežrat vše co Evinka uvaří, to mi jde. A světe div se, jím i to, co jsem dřív nejedl. Třeba jogurt s ovesnými vločkami a jahodami ( oblíbená snídaně v létě), halušky, čalamádu, fazolovou polívku, zelí … Jak se změnil styl života, změnily se i chutě. Ono je to také tím, že jíme jen to, co si vyrobíme. Bez éček, glutamátu a metráků soli.

Včera jsme léčili včely proti varoáze. Myslel jsem si, že když je zima tak nebudou létat. Spletl jsem se a koupil dvě žihadla. Zásoby si včelky hlídají i v zimě. Nezbylo nic jiného, než  si obléknout včelařskou kombinézu a potom práci dokončit. Snad přežijí zimu a příští rok zase budeme mít med.

 

Kokosky z vlašských ořechů

220 g moučk. cukru, 4 bílky, 120 g nastrouhaných vlašských ořechů, 60 g strouhanky, 1 lžíce citronové šťávy, lžička nastrouhané citronové kůry, 1 vanilkový cukr.

Bílky vyšlehat do tuhého sněhu a zlehka vmíchat všechny ingredience.

Vytvoříme hrudky na pečící papír a na plechu  pečeme na 160 – 170 st.  asi 17 minut.

Kokosky drží tvar, jsou měkké a velice chutné.

Dotaz

Česká spořitelna nazvala novou verzi internetového bankovnictví George.

Další verze bude Orwell ? ( autor románů Farma zvířat a 1984. Doporučuji přečíst.)

Perpetingl – pokračování

TELEGRAM

Jak rychle doručit důležitou zprávu když nebyly telefony? Jednoduše.

Dojdete na poštu, na formulář napíšete text, adresu a hotovo. Pošta váš text zvaný telegram doručí v kteroukoliv hodinu, v nejhorším ráno. Pokud adresát měl čistě náhodou telefon, tak vám zavolali a papír s textem předali druhý den.

Telegramy nikdo rád neměl, protože většinou obsahovaly smutné zprávy.

TRAFOSTANICE A SVÍTIPLYN

Představte si, že ta moje babi s dědou vlastnili trafostanici! No, tedy nic moc to nebylo, takový transformátor v bakelitové bedně.

Ono to bylo tak, senokřupové na venkově měli už tehdy rozvod elektřiny 220 V, ale zaostalí pražáci stále  120 V.

Což nikomu nevadilo do té doby, než si pořídil televizní přijímač. Ten už byl na 220 V, a tak pokud jste se chtěli dívat, vyřešilo se to trafem.

Lednička se vyřešila jinak. To už byl zavedený svítiplyn a tak se koupila na plyn a bylo to. Svítiplyn se vyráběl v plynárně z uhlí, nebyl cítit a byl jedovatý. A kolísal tlak, takže nedělní hlášky typu ,, já tu kachnu snad dnes neupeču, vůbec to nehoří“ byly velice časté.

čtěte dále

Perpetingl a jiné vymoženosti

S přibývajícími roky se jako z mlhy vynořují vzpomínky dávno  zapadané nánosem času. Aby nabyly docela přesné kontury, stačí když se z paměti vynoří bez zjevných příčin dávno nepoužívané slovo. Třeba například:

PERPETINGL

Že nevíte co to perpetingl je? Nedivte se, já to slovo neslyšel bezmála padesát let.

To je tak, babička mívala kuchyňské hodiny. Docela obyčejné. Byly na péro a tak se musely natahovat. Tedy ne ty hodiny, ale péro v nich, které pohánělo hodinový strojek. Když přestaly jít protože je včas nikdo nenatáhl, děda obřadně vyndal z kredence klíč, což byla taková klička stejná jakou se natahovaly autíčka na péro, jen o trochu větší, hodiny natáhl a srovnal čas podle jiných hodin nebo rádia. A potom vždy pronesl: “ Tak, ještě zatáhnout za perpetingl a je hotovo.“

A co že to bylo ten perpetingl? Provázek tak pět centimetrů dlouhý, který visel z těch hodin. Když se za něj zatáhlo, uvolnila se uvnitř západka s rohatkou a hodiny opět vesele měřily čas.

TELEFÓN

Babička v Praze měla už tehdy telefón. Tenkrát telefon hned tak nikdo neměl. Ve vesnici bývaly telefony dva. Jeden na poště a druhý ( někdy) na národním výboru.

Ten telefon neměl ani displej jako mají dnešní matlafóny, ba neměl ani tlačítka. A nešlo s ním běhat po bytě, protože byl připojený kabelem. Zato měl takové kolečko s deseti otvory. Pod každým otvorem byla číslice nula až devět. A tímto kolečkem se vytáčelo číslo. Za 25 haléřů jste si mohli volat do aleluja. Ale jen po Praze. Tedy pokud vám do hovoru neskočilo ,, zavěste prosím, volá meziměsto!“

A tak moje tetička, která tehdy byla tak pětadvacetiletá holka, každou neděli dopoledne prokecala se svojí kámoškou Bohunou. I když … kdo ví, zda to nebyl nějaký Bohouš, že jo.

No meziměsto … to už bylo složitější. Zavolali jste na ústřednu, nahlásili číslo které chcete volat a zavěsili. Po kratší nebo delší době zazvonil telefon a ozvalo se: ,, máte tady to meziměsto“., což se stávalo velice zřídka. A mohli jste si povídat.

K telefonu byl i telefonní seznam. Představte si, ó jaká hrůza ( GDPR!!!), že v tom seznamu mimo příslušného čísla byly jména s celou adresou. A nikomu to nevadilo.

A jak souvisí telefonní seznam a toaletní papír ? Čtěte dále.

Vaječný likér

Zbyly nám nějaké korunky z důchodu, a tak jsme zakoupili rum. Vlastně podle EU to není rum. Ale pro toho kdo zůstal normální to je rum stále.

A uděláme si vaječný likér dle našeho receptu:

2 kondenzované slazené mléka ( možno vlastní dle našeho receptu)

4 žloutky

1 vanilkový cukr

1/2 litru rumu

Žloutky rozšleháme v kondenzovaném mléku s jedním vanilkovým cukrem. Dolijeme rum, promícháme a dáme vychladit.

Po troškách upíjíme tak dlouho, dokud není prázdná láhev, nebo nám nezačne být špatně od žaludku. ( To se liší soudruh od soudruha nebo soudružky 🙂 )

Pokud si tímto likérem polijeme naší báječnou zmrzlinu, zjistíme, že na světě je opravdu báječně.,

S výrobou si pospěšte, neboť EU plánuje zakázat do vaječného likéru dávat vajíčka. Což je vcelku jasné a dle zdravého rozumu i logické. Ve vaječném likéru opravdu nemají vajíčka co pohledávat.

Vyrábíme další várku zmrzliny. Tamtu jsme sežrali za dva dny 🙂

Vylepšili jsme recept na zmrzlinu k dokonalosti – fakt nemá chybu

A děláme tlačenku z králíka. Ta o moc déle nevydrží 🙂

Tak mě napadlo …

Vědomí, že více jak 95 % nabízených tzv. potravin v chrámu konzumu nám nic neříká, je opravdu k nezaplacení.

A tak s úsměvem procházíme supermarketem a bavíme se tím, jak s klidem na duši míjíme pochutiny jako např. oplatky, salámy, sladkosti, margaríny, náhražky jogurtů, polévky v pytlíku, veškerou zeleninu i ovoce, maso napíchané vodou a chemií, no a také lidi, co vypadají jak naprogramovaní roboti …. a vůbec, proč ty krámy jsou tak zbytečně veliké?

Sortiment který by pro nás stačil:

Mouka, cukr, droždí, káva, olej slunečnicový, hořčice, čočka, rýže, ocet, kypřící prášek, pudink.

V případě, že bychom nesehnali mléko od krávy, potom ještě:

Tak dva druhy sýrů a máslo. Mléko nám dává koza.

Dokud nám budou stačit síly, zbytek si vypěstujeme. Až síly nebudou, budeme nakupovat u drobných farmářů ( budou -li ještě nějací), sice draho ale kvalitního se sní méně. No a potom nastane doba, kdy nám bude všechno jedno.