Tak jsme zase jednou museli nakoupit alespoň nějaké základní potraviny. Sice to máme do obchodu 25 km, ale vzhledem k tomu, že nakupujeme jednou až dvakrát do měsíce se to dá zvládnout. Jak by řekli mladí, ,, to dáme“.  Sice mi ten šílenej slovní nesmysl dosud nikdo nevysvětlil ( co komu kdo dá?), ale to je jedno.

Ne, tentokrát si stěžovat nebudu na nic, ba ani si nebudu dělat srandu z nabízeného sortimentu, jak by předpokládali pravidelní čtenáři. Cesta proběhla v pohodě, nákup též. Kupodivu to i vypadalo, že ceny jsou zatím stejné. Máslo dokonce levnější! Do košíku jsme naházeli 30 kilo mouky, pět másel, dva oleje slunečnicové, neboť řepkový ze zásady bojkotujeme. Dále kilo čočky, kousek slaniny na halušky a šampon na vlasy. Jo a ještě droždí, to nesmí chybět.

A také flašku rumu, protože si dovezeme mlíko od kravky, uděláme si kondenzované mléko a z něho báječný vaječný likér.

Místo fronty na banány jsme si vystáli docela malou frontu u pokladny. Je vidět, že lidem asi došly po vánocích prachy, nebo jsou banánů přežraný. A s Evinkou jsme vtipkovali, jak se ti důchodci teď mají dobře, když dostali přidáno. Pán asi v našem věku, co stál vedle nás to nechápal a tvářil se jak kakabus.

Ono taky pochopit ten náš humor, to dá někdy zabrat. No pak mi to došlo, vracel lahve od piva aby měl na další. Asi se řídil heslem, že ranní ptáče bez láhváče, vůbec nikam nedoskáče. A to se pak blbě přemýšlí.

Tak je po Vánocích a Novém roce.

To je úleva co? Přitom Vánoce i Nový rok jsou docela běžné dny, jako všechny jiné. Já vím, je to tradice a tradice se mají ctít, což myslím naprosto vážně.

Jen přemýšlím, proč nový rok začíná zrovna 1. ledna. Protože někdo vymyslel nějaký kalendář? Vždyť nový rok by mohl začínat třeba 22. prosince. Bylo by to i logičtější, protože 21. prosince je slunovrat.

A bylo by to i fajn, 21. prosince bychom se ožrali, do 24. prosince vystřízlivěli, rozbalili dárky a 27. prosince nastoupili k výrobnímu pásu nikoliv s kocovinou, ale s chutí a elánem :-))

Přeji všem klidný a pohodový den.

Milé lesy, louky, stráně, vážené řeky, potoky a potůčky. Ctěná přírodo. Vážená zvířata.

Naše příroda nevzkvétá. Neustále ničíme tisíce hektarů polí, luk i lesů, abychom postavili nové dálnice, sklady, montovny, nákupní střediska a parkoviště.

Zbylou půdu pro pěstování plodin jsme chemií zničili tak, že už je to jen mrtvá hmota, která drží kořeny a bez chemických hnojiv a postřiků bychom nesklidili ani klásek.

Potoky jsme narovnali, jejich koryta vydláždili a voda v nich je velmi často bez života. Tedy pokud tam nějaká voda vůbec je.

A to vše ve jménu mamonu.

Ale bude líp. Vybetonujeme a vyasfaltujeme toho ještě více. Ještě více budeme hnojit a stříkat chemií. Dále budeme sít kukuřici na svah, aby ornice ( dá- li se to tak ještě nazvat) první větší slejvák spláchnul do potoka.

Naši ,,vjetci“ vymyslí další ochucovadla a plnidla, aby se ty levné párky plněné pilinama, odřezky a sójou daly vůbec pozřít.

Do nového roku přeji všem pevné zdraví a alespoň trochu pokory. Též aby se alespoň občas zastavili a zamysleli se, proč tady vůbec jsme.

A také to, aby neničili poslední zbytky nádherné přírody, která nám ještě zůstala.

Přijde děda k doktorovi a říká:

,,P pane dd oktore m mmně ne nechchce ssstát při….“

,,Jasně dědo, tady vám něco napíšu, to pomůže. Sestro, razítko na recept“

Za týden je tam děda znova, celý zkroušený.

,,P ppane dokktore mm mě nene chce ss stát při …“

,, No tak dáme něco silnějšího. Tady máte recept“

Další týden je tam děda opět, celý nešťastný.

,, Pp pane dokk tore  n nechte m mě ddom domluvit , mě nnechchce st stát pp přidat na ddůchodu.“