Však ono to půjde
Večery v zimě jsou dlouhé. Zblbnout u televize nechceme a tak jsme přemýšleli co dělat, když je venku tma.
Evinka kdysi hrála na piano, tak proč to nevyužít. Na brigádě jsem vydělal nějaké peníze a tak jsme místo TV debilizátoru zakoupili nástroj, a to nástroj hudební.
Evinka si cvičí to, co kdysi uměla a už zapomněla, mě to nedalo a začal zkoušet hrát také. Sice prsty mám ztuhlé, klouby vržou, ale snažím se. Nikdy jsem na piano nehrál, jen jako dítě jsem chvilku chodil ,, do houslí.“ Dopadlo to tak, že po půl roce si pan učitel vzteky málem zničil ten klacek s koňským ocasem a když se uklidnil, poradil mi, abych rodičům vysvětlil, že za ušetřené peníze za školné mi mají koupit elektrický vláček. Že to pro mě bude užitečnější.
Tak nevím, jen doufám, že po nějakém čase mi ty klávesy Evinka nerozmlátí o hlavu. Jenže to by pak neměla na čem hrát ona.
Zatím máme o zábavu a legraci postaráno.
Níže můj ,, výkon“ po devíti dnech usilovného cvičení. 🙂
Kdybyste nepoznali co to je za skladbu, tak je to Pro Elišku 🙂
Toulání s nádechem tajemna
Zimní počasí svádí k lenošení doma. Fakt je, že pohodlíčko příjemně vytopené chaty k tomu přímo vybízí. Jenže to bychom pěkně zlenivěli a tak mimo krmení zvířat, což moc práce nedá, chodíme na procházky zdejší, místy ještě téměř panenskou přírodou. Denně ujdeme tak tři až pět kilometrů.
A stále je co obdivovat a stále jsou místa, kde jsme ještě nebyli. K tomu jsme se dozvěděli, že kousek od nás je zaniklá středověká vesnice. To potom fantazie pracuje naplno. Je to zvláštní, léta jsme chodili kolem a mě to do toho místa vždycky přitahovalo. No, teď už vím proč. A i tak, zdejší krajina je hodně tajemná a dávná historie z ní přímo dýchá.
A tak si tu v klidu chodíme a hádáme, jak to zde asi vypadalo před mnoha a mnoha léty. Zcela určitě bychom se hodně divili. Asi by se divil i poslední majitel zdejšího panství Vladimír, hrabě Lažanský že se mu tady prochází Vladimír, důchodce z Ovčárny :-).
Zima čaruje
Pojďte s námi na procházku
Podívej, té krásy vůkol …
Tak už máme polovinu ledna pryč. Díky bohu že není sucho jako v létě. Občas napadne trochu sněhu, občas zaprší a tak v potůčku, který byl od jara suchý je opět voda. Otázka je, jak dlouho.
Do rána napadlo trochu sněhu, tak jsme se šli projít do lesa. Příroda opravdu umí vykouzlit nádheru. Proč jezdit někam bůh ví kam, když tu krásu máme tady všude kolem. Stačí se dívat.
Utíká to, nedávno byly Vánoce a než se nadějeme budou Velikonoce. Přijde jaro a opět budeme sít a sázet a …. no 
jako každý rok.
Kozlík a moderní výchova
Náš kozlík se dostal do puberty. Je s ním náramná sranda ale … začal trkat. Sice je to mazlík, ale vocamcaď pocamcaď, že jo. Trkat nebude. Ale jak ho to odnaučit?
Dnes frčí tzv. moderní výchova. Dítěti máte vše vysvětlit, domluvit a v případě nemluvněte se ho prý máte zeptat, zda souhlasí s přebalením -:)
No tak jsme to zkusili moderně. Kozlíkovi jsme domluvili, v klidu vysvětlili, že trkat nemůže protože by nám mohl ublížit. Soustředěně naslouchal a zdálo se, že to pochopil. No, nepochopil. Sotva jsem se otočil …. Drc!
Tak jsem mu domluvil znovu, mrkvičku věnoval ale on opět, drc ho do mě.
I vzpomněl jsem si na tátu, který říkal škoda rány která padne vedle a donesl si prut. Jak drcnul, švihl jsem ho mírně po hřbetu.
Makarenko a táta měli pravdu. Už netrká. A ta moderní výchova? Ta je prostě …. no, však víte na co.
Převzato odjinud
„To, co se zdá skutečné, je skutečné jen do té míry, jak hodně tomu věříte.“
…Vaše vědomosti jsou pouze něčím, čemu věříte, že je to pravda, a o čem vám druzí řekli, že je to pravda.
Dalším častým programem je „musíš za života něčeho dosáhnout“. Být „úspěšný v podmínkách systému“. Patří sem postavení, funkce, úroveň vzdělání, velikost majetku, zkrátka velikost iluze. Tyto iluze posilují větší iluzi a přesně to systém opatří razítky a diplomy a životopisy s označením „úspěch“. Tyto iluze však nedokáží přinést skutečné vnitřní uspokojení a trvalé naplnění naší duše. Iluze nás potěší jen na chvíli, ale potom ta nenaplněná duše stejně dále hledá (ještě větší iluzi vně, mimo nás). Také ego se připojí… ale duše skomírá a člověk se zmítá v jedné velké iluzi, jako myš, dokolečka honící svůj ocásek.
Není náhodou, že všechna povolání považovaná za prestižní, jsou ta, která se systému nejvíce hodí. Prezidenti a premiéři jsou loutkami sil, diktujících svá rozhodnutí, a v případě mnohých je jasné, že i „blbec“ může být „úspěšný“ tím, že vstoupí do nejvyššího úřadu.
…Nejde ani o to, kolik peněz „mají“, protože žádné peníze neexistují – jenom recyklovaný dluh. A pokud žádné peníze nejsou, jak je pak může někdo mít či dlužit? Peníze jsou jen virtuální čísla na obrazovkách počítačů a my jsme jich schopni vytvořit tak málo nebo tak moc, jak si vybereme. Jde o další iluzi uvnitř iluze. Penzijní krize, finanční a jiné krize, jsou jenom nástroji ovládání strachem.
Pokud lidé chtějí usilovat o kariéru a vydělávat spoustu neexistujících peněz, prosím. Ale měli by vědět, že je úplně jedno, jestli je vydělávají, nebo ne, protože v obou případech jde o iluzi. Jakmile jsme si této hry vědomi, ztrácí nad námi kontrolu.
Převzato z blogu: www.objevto.blog.cz
Úvaha nad letákem
Koukám do letáku jednoho hytlermarketu. Páni, to je levno. Jen zírám. A nechápu, proč si lidi stěžují na drahotu. Tedy co se týká (p)otravin.
Tak třeba banány, ty co nám kdysi hódně dávno tak chyběly. Za 19,90,- dokonce celé kilo! Nebo šunka, 19,90 deset deka. A co teprve vepřová kýta za 84,90. Ježiši a pivo za 8,90, no nekup to.
Soudě podle cen v letáku, tak je opravdu hodně levno. Zaplnit bachor jde opravdu velmi levně. O kvalitě psát nebudu, svůj názor jsem zde prezentoval několikrát. I to, že pokud chci svoje vlastní kvalitní jídlo, tak se musím setsakramentsky ohánět a i tak to většinou vyjde o hodně dráž.
I jako důchodci s podprůměrným důchodem bychom si mohli koupit vše co je v tom letáku. Jenže jsme divní. My to nechceme a hlavně, zatím nepotřebujeme.
Já vím, nejen jídlem je živ člověk a to ostatní potřebné k životu už tak levné není.
A moje rada na závěr? Místo zbytečností si raději kupte kvalitní suroviny a zkuste použít sporák.
Sníh
Hurá, napadl sníh. Mám velkou radost. Nikoliv však kvůli tomu, že můžeme stavět sněhuláka, ale proto, že příroda vodu moc potřebuje. A sněhová pokrývka je to nejlepší, co v zimě může být.
A navíc, je to moc hezké i když to zebe.