Pro kluky z Thorn Metal v Berouně

Už jsem téměř rok a půl nevzal hasák do ruky a světe div se, vůbec mi to neschází. Jen občas si uvědomím, jak je to fajn nemuset nic a dělat jen to co mě baví. A občas si i vzpomenu na lidičky, se kterými jsem spolupracoval.

A tak se stalo, že jsem navštívil jednu firmu, kde jsem nakupoval materiál. Jel jsem kolem, tak proč se nezastavit.

S potěšením jsem zjistil, že můj odchod do důchodu tuto firmu nepoložil. To víte, těch pár těsnění, občas baterie nebo náhradní díl do hajzlíku, to byl pro ně přece jen kšeft jako hrom 🙂

I mě potěšilo, že ty lidičky tam jsou pořád bezva a že se s nějakým důchodcem vůbec bavili. Ba i kafe jsem dostal na účet podniku. A jak známo, důchodce jak dostane něco zdarma, je blahem bez sebe hihi. Až budu potřebovat zase nějaké těsnění za dvě koruny , určitě si ho půjdu koupit tam. Aspoň kluci budou mít vyšší obrat.

Takže kluci, ať se Vám daří a zůstaňte tak bezva jako dosud.

Šetříme?

Šetříme? To záleží na úhlu pohledu. Já bych řekl, že nešetříme vůbec.

Třeba jídlo. Jíme luxusně a někdy mám pocit, že až moc. Ale nevyhodíme vůbec nic. Každou slupku z brambor, cibule nebo česneku dostanou zvířata. I každou kostičku rozdrtíme pro slepice. Opravdu nevyhodíme drobeček.

A naproti tomu … občas chodím na brigádu do jednoho podniku, kde se vaří ve velkém. Zbytků jídla je tam požehnaně a hádejte kde to všechno skončí. V drtiči a následně v odpadu. A proč? Nevím, buďto zvrácené předpisy a nebo nezájem o krmení pro prase zcela, nebo téměř zadarmo. Ale zřejmě ty předpisy.

Léta letoucí je jeden domov důchodců. Bývaly doby, kdy se tam ze zbytků z kuchyně vykrmilo prase. Krmil ho personál a jednou za rok se pro dědoušky a babičky udělala zabíječka. Všichni si pochutnali, ušetřilo se za jídlo a důchodci si zavzpomínali na mládí. Pak přišla nová doba, nové zákazy a bylo po radosti.

A ty zbytky i tam končí zcela zbytečně v odpadu. PROČ ??? Protože předpisy? Protože  jídla je dost?  Ničíme přírodu, abychom jídlo vyhazovali. Zvířata se krmí náhražkami, půda je s prominutím zasraná chemií ale máme toho hodně a máme se dobře tak, že můžeme vyhazovat.

Což takhle nahradit kvantitu kvalitou? Méně, ale kvalitní. Toho kvalitního bychom si totiž více vážili. I to prase dá raději přednost zbytkům z kuchyně než GMO sóje dovezenou odněkud Ameriky. Já vím, mamon a proto to všechno takhle je.

 

Pravá zima

Klídek a pohodička u kamen. Humanitární pomoc fakt nepotřebujeme. 🙂

Pohodička dlouho netrvala, protože mě Evinka vytáhla na špacír a takhle jsem dopadl:

Zaniklá řemesla

Ledoví muži – vysekávali led z rybníků – zánik s nástupem chladničky

Lovci potkanů

Lampář – rozsvěcel plynové lampy

Spojovatelka – zmizela s nástupem automatických ústředen

Voraři

Doručovatel telegramů

Pohodný ( Ras ) – sběr a likvidace uhynulých zvířat

Bednáři a kotláři – téměř na vymření

Převozník – čest několika vyjímkám

Kartáčník

Opravář punčoch – jistě by se dnes uživil 🙂

Opravář TV přijímačů a rádií – a já se to chtěl vyučit (-:

Svačinářka – nedávno ještě byla v každé fabrice

Knoflíkářka

Dráteník, brusič nožů – drááátovat, staré hrnce spravovááát – ještě moje babička měla zaletované kastroly!

A co mizí ze všeho nejvíc a je to škoda jsou zlaté české ručičky. V budoucnu se totiž budou převelice hodit. Stačil by tak týdenní výpadek proudu.

 

 

2. 2. 2019

Letos je aspoň tady nahoře docela hezká zima. Dokonce je i sníh, sice málo ale díky za něj po loňském suchém létě.

Ani ten mráz nám nevadí, už jsme si zvykli, že je tady chladněji a jsme i otužilejší.

Jen s naší tříkolkou nejde jezdit, a tak občas vezmeme kárku a vyrazíme do lesa pro smrkové větvičky pro naše zvířata a ještě přihodíme pár spadlých větví na topení. Prostě tři v jednom: krmení, dřevo a ještě procházka. Tím se udržujeme v kondici, protože za chvíli budeme mít spoustu práce na zahradě.

A nemáme mléko, protože naše koza je březí a sedlák od kterého jsme kupovali mléko marodí. Chudák kravka, dojí zatím prý jeho syn. No, dopadlo to tak, že jak pravil: ,, Já vám to brát nedoporučuju. Budu muset potom vymýt a vydesinfikovat dojičku, tedy pokud nedostane zánět.“ Nikoliv dojička, ani syn ale ta kravka :-). No prostě mladí už k tomu nemají takový vztah. Asi praví sedláci vymřou.

Možná zbude několik ,,bláznů“ co to budou mít jako koníčka. Bohužel, stará řemesla zmizí. A budeme kupovat korporátní výrobky nemajíci duši  a na celém světě stejné.

Pamatuji že, rodiče měli louskáček na ořechy. Byl těžký, masívní, mohli jste s ním zatloukat hřebíky. Prostě nezničitelný.

Měli jsme dost ořechů a tak jsme koupili dnešní model, neboť ten starý se už nevyrábí. Hm, po pár použití se rozlomil. Reklamace uznána a vyměněno za jiný, nejdražší. U toho se pro změnu ohnula rukojeť. Můžete zlatem platit, ale kvalitu nekoupíte. Mám obavy, že takhle to dopadne se vším.

 

 

Levá ruka neví co dělá pravá

Dívali jste se někdy na ruce někomu, kdo opravdu umí hrát na piano? Vypadá to velice snadně, co? Jenže přesně do té doby, než si zkusíte zahrát třeba Pec nám spadla. Stačí jednou rukou, natož oběma.

Já zkouším něco zahrát a někdy mám pocit, že z prstů budu mít vánočku. Skloubit to tak, aby pravá ruka hrála něco jiného než levá … jedním slovem hrůza.

Pár not opakuji snad stokrát, než to trochu jde. Ale má to obrovskou výhodu: člověk si procvičí zbytky mozkových závitů i hbitost prstů.

Jo a ,, Pro Elišku“  už mi jde trochu lépe 🙂 I kocour už si zvykl, ani neutíká když začnu hrát, ale spokojeně chrní.

Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest ( J. A. Komenský)

Pořád někam pospícháte? A proč?

Jasně, ráno se pospíchá do práce. A proč? Není to náhodou proto, že jdete pozdě spát a vstáváte na poslední chvíli, protože každá minuta dobrá?

A také pospícháte s časem. Už aby byl pátek, už aby byla výplata, už abychom jeli na dovolenou, už aby …. tisíc možností už aby to bylo. Co nejdřív! Hned! A kam vlastně pospícháte? A proč pospícháte?  To chcete aby vám ten život co nejrychleji utekl?

Připadá mi, že se všichni chovají, jako by život neměl konec. Jenže on ho má. Z toho vyplývá, že spěchat je docela dost destruktivní činnost, která jako bonus přináší stres, který jak známo život zkracuje.

,,Horská Kvilda“ 2 km od naší chaty -:)

Takže klídek, nic vám neuteče. Maximálně na dovolenou pojedete místo do Chorvatska k českému rybníku. A zjistíte, že je u něj krásně.