Blog o tom, jak se dá krásně žít daleko od civilizace uprostřed přírody
Už je nám deset dní a statečně bojujeme o život. Bohužel nemáme teď mléko ani od kozy a ani od kravičky tak nám musí stačit to z obchodu. Ale držíme se a už i koukáme.
Panička nás nakrmí a půjdeme se hřát pod infra lampu. Tam je totiž krásně teplíčko.
Dva bráškové nevydrželi, my to snad přežijeme. Více o nás v článku z 13. 2. 2019.
Objednané buřtíky jsou opravdu velice chutné, ale sníst je nestačíme. A tak Evinka udělala nejen výborný oběd, ale i zásobu do mrazáku na horší časy.
2 kg uvařených a rozstrouhaných brambor, 3 vejce, 2 buřty od Šprinců, 10 dkg uzeného bůčku též od nich, 5 lžic oleje, cca 20 dkg hrubé mouky, 10 dkg semolínové mouky, 2 lžičky soli. Množství mouky přizpůsobit tak, aby vzniklo hutné těsto. Buřty a bůček na hrubo umeleme.
Těsto naplníme na hrubo umletým masem a vaříme 15 minut. Na rozdíl od kynutých knedlíků tyto po uvaření nepropichujeme.
Knedlíky díky parádní náplni jsme snědli jen tak samotné. Jinak lze podávat se zelím, špenátem nebo s osmaženou cibulkou.
Postupně jak uzeniny přestávaly být uzeninami a stávaly ze z nich pouze jakési náhražky, jsme je přestali jíst úplně.
Ne že bychom na uzeninu chuť neměli, jenže žrát separát, kůže, sóju a glutamát se nám jednak nechtělo a také absolutně nechutnalo.
Až nedávno jsme narazili na někoho, kdo opravdu umí, ví jak na to, a nechce zbohatnout rychle a za každou cenu. Přečetli jsme si jeho internetové stránky a objednali.
Balík dorazil sice díky PPL s mírným zpožděním ale i přes několik obalů voněl tak nádherně, že se dopředu sbíhaly sliny. Skutečnost předčila všechna očekávání. Párky jsou opravdu párky a salám, to nejde popsat. Neskutečná lahůdka. Opravdu plné výborného masa a OPRAVDU vyuzené! Ostatní taktéž. A ceny? Na tu kvalitu, kterou dostanete hodně, hodně mírné. Až si ta kvalita tu levnost nezaslouží.
Srovnám – li kvalitu a cenu výrobků z krámu a výrobků od p. Šprince, tak pan Šprinc vede tak tisíc ku jedné.
Koneckonců, prohlédněte si jeho stránky www.statek-pochvalov.cz a pokud si cokoliv objednáte, jistě budete více než spokojeni.
Janička po rozvodu zůstala bez vlastních příjmů a dostávala pouze alimenty. Nijak jí to však nevadilo. O tom, že by šla do práce neuvažovala ani chvilku. Také proč. Vždyť chlapů kterým se líbí pěkná holka je stále dost a za vyspání jsou ochotni i něco málo utratit. A když zrovna nikdo nebyl, byli tu přece rodiče. A nebo jedna kapela okresního formátu. Tam jí nakukali, že potřebují zpěvačku a ona je ta pravá. To naivní děvče netušilo, že se s ní jen chtějí vyspat.
V době, kdy sousedé začali říkat, že by na barák měla pověsit červenou lucernu se konečně usadila. Našla si normálního chlapa. Konečně! Jmenoval se Jirka.
Zdálo se, že už dá pokoj a bude ráda, že se o ní a její dítě někdo postará. On se opravdu staral. Ani jí nenutil, aby si našla konečně nějakou práci.
Jenže měl kamaráda s jachtou v Chorvatsku, což Janička netušila. Kamarád na té jachtě potřeboval něco od Jirky opravit a Janička hned že pojede také. A také jela.
No, Jirka se z Chorvatska vrátil sám. Janička se totiž šíleně zamilovala. Zda do kámoše nebo do jachty není známo, ale spíš to druhé. Kámoš si týden užíval, než ho nová láska omrzela. Alespoň jí odvezl zpátky do Čech.
Teď má už druhý měsíc novou lásku, stále nepracuje a …. jak že se dříve říkalo takovým děvčatům?
Dle posledních informací už zase hledá dalšího, hlavně bohatýho …. dosaďte si sami.
Na otázku, zda se má lépe než před rozvodem sklopila hlavu a sotva slyšitelně zašeptala: ,, nemám“.
A já dodám že jakmile ženská začne mít POCIT, že se jinde bude mít lépe, je to konečná.
Milanovi bylo nějakých dvacet pět let a pořád žádná holka na obzoru. Měl sice známost, i se to slibně vyvíjelo ale jen do té doby, než rodiče slečny usoudili, že kluk s bytem na hypotéku, průměrným platem a fabií na úvěr žádné terno pro slečnu z ,, lepší“ rodiny není.
Hledal, hledal ale nenacházel. Až jednou … holka milá, pohledná, slovo dalo slovo a byla láska. A potom svatba. A ještě později dítě.
Spokojeně si žili, Milan byl pozorný, kupoval vše, na co si mladá paní vzpomněla. Sem tam nějaký přesčas udělal, aby vše poplatil.
Jenže mladá paní měla plán. Plán přímo geniální.
,, Ty, Milánku, rodiče mají barák a obrovskou půdu. Uděláme si tam byteček. To bude o moc lepší než bytovka.“
A Milánek se chytil. Dobrých rad aby to nedělal, že odejde s igelitkou nedbal.
I vzal si další úvěr, ještě více přesčasů a ve volnu makal na novém bytečku. Byteček zařídil, moderní spotřebiče nakoupil, to aby mladá paní neměla moc práce. Mladá paní však nejen že do práce nechodila, ale téměř nic nedělala ani doma. Jen maminka když už se na ten bordel dívat nemohla, šla jí uklidit. I to dítě většinou hlídala ona.
A Milan to vše trpělivě snášel a snad byl i spokojený.
Idylka však dlouho netrvala.
,, Hele, Milane, není tohle tvoje žena?“ povídá jednou kolega a ukazuje mu mobil s fotkou a milostnou SMS. ,,Jednou tu za tebou byla, matně si jí pamatuji“ A bylo po idylce.
Na otázku, co to má znamenat mu milovaná Janička sdělila, že se jí hnusí, že kdyby ten byt dokončil dřív tak letěl už dávno. Navíc se začala vracet někdy ráno, někdy za dva dny. Že má dítě, to jí bylo šumafuk, však Milan nebo maminka se postarají.
A tak to po krátkém čase skončilo, jak to skončit muselo. Rozvodem.
Milan si odnesl s sebou igelitku a dvě stě tisíc dluhu. Mladé paní zbylo vše.
Pokud vám to něco připomíná, věřte, že v dnešní zvrácené době se tohle stává jednou, maximálně dvakrát za 20 let. Ha Ha Ha ….
pokračování příště
Zatím se statečně držíme. Spíme a nebo papáme. Už máme tlapy jako medvěd 🙂
Taky vážíme od 98 do 114 gramů. A to už je nějaká váha.
Nakrmit něco tak malinkého je opravdu umění. Ale holky a kluci si teď spokojeně chrní u kamen s plnými bříšky. Už aby koukali a papali sami.
Králíci jsou zvířátka hodná, roztomilá a starost o ně obnáší i to, aby měli v obýváku čisto. Každý králík je jiný, některý si způsobně udělá záchod v koutě, jiný je bordelář a kaká kde se dá.
Ale od toho je páníček, aby jednou za čas jim ten byteček dal do pořádku. Umýt nádobí, vytřít a vyluxovat, utřít prach, umýt okna …. to ne, stačí vybrat hnůj a dát jim čerstvou slámu. Oni pak všechno očichají a prozkoumají co je u nich doma nového. A nakonec si tu slámu upraví podle svého vkusu. Každý králík má totiž jiný vkus a páníček tomu vůbec nerozumí.
O víkendu by nám měly porodit dvě samice, tak uvidíme. Budou rodit poprvé.
Hnůj: výkaly zvířat se zbytky slámy, sena a ostatního krmiva. Velice užitečná hmota velmi vhodná ke hnojení záhonů a polí. Ideální pod brambory, okurky i rajčata. Hnůj nelze ničím dlouhodobě nahradit! ( viz žalostný stav většiny polí).
A tak až někdy někde v dnešní době zcela vyjímečně ucítíte hnůj, neofrňujte své nosánky a buďte rádi. Znamená to totiž, že ještě někde je dobytek a že na pole se dostane aspoň trošku hnoje.
Přišla k nám dcerunka. Na tom by nebylo nic divného, kdyby zároveň nepřinesla něco, co vidíte na fotkách.
Někomu totiž utekli dva psi. Měli hlad a tak vzali útokem králíkárnu a těmhle mrňousům zabili mámu.
Prý máme čas je krmit. Jenže je jim tak týden a naděje že přežijí se rovná prakticky nule. No, alespoň to zkusíme.