Blog o tom, jak se dá krásně žít daleko od civilizace uprostřed přírody
Už je nám celých deset dní. Milujeme dovádět na balvanech. A utíkat už umíme tak, že by nás nikdo nechytil.
A když se unavíme, napijeme se mlíčka a všechny tři spinkáme k koutě ve chlívku. Mlíčko máme rádi tolik, že na páníčky nic nezbude. Oni nám ho za nějaký čas stejně budou krást, ale to už se budeme pást a nějak to přežijeme.
Tak už máme tři úžasná kůzlátka. No já vím, spousta lidí si řekne no bóže. 
Tak si představte, že pohodlně sedíte na křesílku a kolem vás dovádí tři kůzlata. Jsou neohrabaná, ale snaží se. I ten kozlík si hraje na velkého kozla. Věřte, že pozorovat tu roztomilou neohrabanost dá stokrát víc, než nějaká blbá TV. A že se nasmějete, na to vemte jed. A navíc, u toho zapomenete na všechny starosti.
Myslím, že tohle by potřebovala většina lidí. Návrat k přírodě, ale opravdový, i s tou prací okolo, ne jen na oko. Ono vykydat hnůj je sice práce, ale když jim potom podestelete čistou slámou a vidíte, jak jsou spokojená, na tu práci zapomenete.
A odcházíte s nádherným pocitem. S daleko krásnějším, než když v práci dostanete ( čistě náhodou) prémie. Ty nejkrásnější věci si za peníze opravdu nekoupíte.
Dnes se Elišce narodil kozlík Bertík.
Je úžasné, jak to má příroda zařízené. Narodí se kůzle a během chvilky už stojí na svých slaboučkých nožičkách. A hned se žene pod mámu se napít. Ono se do hodiny napít musí, jinak by nepřežilo.
A mamina hned něžně pomekává, to malé si olíže a pořád ho něžně čumákem ňuchňá. ( viz video níže).
A tak je pozorujeme a … vlastně a nic, protože u tohohle byste museli být. A ještě mít rádi zvířata.
Představujeme vám naše nově narozené princezny. Ještě nejsme na světě ani 24 hodin ale máme se čile k světu. Koukat na nás je něco báječného.
Na radostnou událost jsme čekali pět měsíců. A konečně jsme se dočkali. Tipovali jsme to na dvojčata. Nakonec kůzlata byla tři. Jenže, jak už to bývá, jedno se narodilo mrtvé. Ale aspoň zbyly dvě krásné kozičky.
A naší šikovné porodní bábě děkujeme i za Lízinku, protože první mládě mělo špatně nožičky a bez její pomoci by to Líza nezvládla.
Teď je sedm večer, obě kozičky se mají čile k světu a pijí mlezivo od maminky.
Tohle by měl zažít občas každý, možná by se na zvířata začal dívat trochu jinak.
Museli jsme nakoupit pár základních surovin. Nevím co v tom hitlermarketu měli za vzduch, ale po návratu do auta nás popadl nezvladatelný záchvat smíchu. Řehnili jsme se s Evinkou snad deset minut a nešlo přestat. Že by smích zoufalců?
Korunu tomu nasadila diskuze pod jedním článkem na internetu:
Vlezete do chrámu nadnárodního korporátního fašizmu a divíte se že to tam funguje jak to funguje?
Kvalitní české potraviny za rozumnou cenu lze sehnat. Ale ne v pražském hitlermarketu. Třeba v lokální samoobsluze u nás mívají hrušky a jablka ze sadu co je hned na kraji města a nemyté brambory z vysočiny od malozemědělce.
Víte že se dá domluvit s biozemědělcem na celoročním pravidelném odběru zeleniny, mléka, vajec a sýrů, za cenu toho španělského a francouzského obarveného, pesticidy nadopovaného polystyrenu bez chuti a bez zápachu?
Bio vajíčka od domácích slepiček za 4-5 kč, kozí bio sýry za 3/4 těch nebio v obchodě a extra tučné bio mléko za 20 za litr.
A ještě si můžete zajet na výlet prohlédnout si tu jejich farmu. A když jim v sezóně pomůžete s prací tak dostanete extra slevy.
Jinak, je pravda, že nákupy v těch velkovýkrmnách pro lidský dobytek, kde zahání nudu davy zblblých důchodců je utrpení a to právě z důvodů naprosto idiotských fint ke zvýšení prodeje, jako je neustálé šibování těmi haraburdy z místa na místo a toho pečiva až do nejzazšího rohu…Já když tam někam musím, tak je mi vždycky nakonec blbě z toho střídání teplot okolo mražáků a z té směsice smradů od drogistického zboží a všech těch potravinářských specialit…
Ani v kapitalizmu vám všechno nenaservírují až pod nos.
Hloupí češi slyší jen na slevy. Kdyby v hitlermarketu měli pytle hoven se 70% slevou tak budou ucpané příjezdové cesty.
Kdyby tu byla poptávka po kvalitě tak by i nabídka byla lepší.
Jediný způsob je hlasovat nohama a peněženkou. Korporace zvyklé vozit východním untermenschům potravní odpad za cenu kvalitního západního jídla se dobrovolně nezmění.
V souvislosti s výpadkem proudu ještě jeden postřeh.
Známí co bydlí v baráku měli kotel. Asi tak osm let starý, topil dobře a nikde netekl. Topení běhalo na samotíž, t.j. bez čerpadla a bez spotřeby elektřiny. Pohoda a klídek.
Jenže, hergot mámo, podívej, dají nám dotace, když si pořídíme nový a moderní kotel. No neber to.
I poptal se pán domu u příslušné firmy a managér pánovi vysvětlil, že pokud si od nich nový kotel nechá dodat a namontovat, nejenže bude mít lepší teplo, ale i poloviční spotřebu paliva. I ty dotace vám vyběháme!
A tak ve sklepě trůní krásný, nový červený kotel. Dokonce i topí. Tedy pokud jde elektřina. Protože součástí topení jsou teď tři čerpadla, větrák a milion čidel.
Spotřeba paliva stejná. Jen pán je teď chudší o 250 000,- , když nejde proud tak mrzne a každou hodinu mu to sežere navíc 200 W elektriky, což za rok je docela slušná částka. Ale možná mu polovinu peněz uhradí dotace ( někomu prachy sebereme a jinému dáme), tedy pokud žádost nebude mít nějakou formální chybu.
Jo, pokrok nezastavíš. Jo aha, ty emise …. ťuk ťuk na hlavinku 🙂
Tak mi operátor ,, upravil“ internet. Za stejnou cenu mám třetinu dat.
No nic, důležitější je, že dvacet hodin nešel proud. To vám byla hrůza! Tedy jak pro koho. Pro nás určitě ne, protože – a tom je to kouzlo- my máme kamna a studnu.
A tak zatímco my měli jako vždy teplo, spousta lidí mrzla. Mimo těch co bydlí v paneláku, dobře jim tak. Protože spousta lidí si vůbec nepřipustí, že by ta elektrika nemusela jít nejen jeden den, ale třeba týden, měsíc ….
Pokud se na toto téma zavede řeč, koukají na nás jak na blázny. Proč by jako neměla jít a podobné odpovědi. Že by si do baráku koupili kamínka či plynový vařič? Zbytečné peníze, to radši nový matlafón.
A pak s hrůzou zjistí, že jim je doma zima a že si neuvaří ani čaj. O zásobě potravin byť jen na týden ani nemluvě. No ano, většinou vše funguje a jídlo jde koupit každý den. Vtip je v tom, že to může taky skončit a nikdo vám to dopředu neřekne.
A pak spousta lidí zjistí že: je jim zima, neteče voda a není čím spláchnout záchod, doma nemají nic k jídlu, nekoupí nic, nenatankují, nevyberou peníze a ó ta hrůza, nepůjde ani internet atd.
A v případě, že to bude trvat dlouho, vás někdo klidně zabije jen proto, že máte konzervu s psím žrádlem a on má hlad.
I my máme spoustu věcí na elektriku a používáme je rádi. Ale jsme si vědomi a připraveni, že se na ně budeme také moci jen dívat, protože nebude ,, šťáva“.
Proud už zase jde a půjde až do skonání věků. Tak buďte v klidu. Ámen.
Několik citátů:
Neděle nám téměř celá propršela. Lidi co mají volno to asi pěkně otrávilo, ale příroda to opravdu potřebuje a vůbec jí to nevadí. Ba naopak.
Kousek za naší chatou tekl potůček, dodnes je zanesen v mapách. Jsme tady šest let a za tu dobu v něm nebyla kapka vody a jeho koryto je dávno zarostlé. Kéž by se zase obnovil. A starousedlíci už ani neříkají: ,, Jo tady pořád prší nebo jsou mlhy. Když je slunečno, tak máme svátek.“
Buďte rádi že prší. Voda je nejzázračnější kapalina a jak známo, bez ní není život. Ani ten náš.
A pokud byste se nudili, můžete si vyrobit bezva párečky dle níže uvedeného receptu:
MDŽ býval jeden z nejlepších svátků. Blížilo se jaro, děvčata odkládala zimní svršky, což se nám mladým klukům náramně líbilo a v den Dé byly ty holky tak nějak veselejší.
I v práci bývalo veseleji, udělalo se jen to co se muselo, vedení neprudilo a panoval klídek a pohoda.
Odpoledne bývala schůze, kde každá soudružka dostala květinu a ty nejlepší ještě navíc nějaký drobný dárek od podniku. Třeba podnos. Nikoliv pod nos, ale tzv. tác a k tomu třeba skleničky.
Všichni pak dostali chlebíčky, začala hrát hudba a řádilo se do pozdních nočních hodin. No a některá děvčata to pak nedostala a bylo na světě více dětí.
Byl to o hodně lepší svátek než ten debilní Valentýn, na který až na pár ,,yntelygentů“ stejně lidi kašlou.
A tak milé dívky, ženy a paní, Vy co jste zůstaly normálními ženami Vám přeji vše nejlepší, hodně zdraví, spokojenosti a zdravý selský rozum nechť si zachováte po mnoho a mnoho let.
Níže moje dárečky, alespoň virtuální:
