10. 04. 2019

Nějak se nám ochladilo. Ráno byly jen 3 st., ještě že nad nulou. Ale mají být ranní mrazíky a kvetou meruňky a broskve, to už je horší.

Jo a prý je vyšší inflace. No, to je ale překvapení. Kdo by to řekl. Brambory dražší než banány, no není to úžasné? Vždyť brambory si vypěstujeme a banány jsou stejně GMO, tak je nežereme, protože nám nechutnají.

Ty brambory si vypěstujeme sami, protože zemědělci raději řepku. Ta vynáší díky dotacím více. O to více však zaplatíte za hnusné brambory z dovozu – zjednodušeně řečeno.

Velké hnusné žluté lány, jak smrdíte na vše strany ….

Našim kozám je to všechno fuk, spokojeně se pasou, k tomu dostanou seno a trochu šrotu a jsou spokojené. A my také.

A být spokojený je o hodně lepší, než být šťastný. Štěstí trvá většinou jen nějaký omezený čas, ale být spokojený je tak nějak opravdovější. Ono než se člověk dopracuje ke spokojenosti, ujde dosti dlouhou cestu plnou omylů a životních zvratů, často zapřičiněných svojí vlastní blbostí.

Ne každý se k tomu dopracuje a pokud ano, potom může mluvit o štěstí, že se k té spokojenosti vůbec dopracoval.

Dejte si pozor na to co si přejete, mohlo by se vám to splnit!

Černý rybíz

Máte hodně černého rybízu, ale nějak vám nechutná?

Udělejte si z něj džem. Téměř úplně ztratí aroma kvůli kterému lidem nejede a budete mít vynikající nápoj.

Do čtvrt litru vody dáme dvě až tři lžičky tohoto džemu, řádně promícháme a případné kuličky rozmačkáme lžičkou o stěnu sklenice.

Vznikne džus z černého rybízu lepší než prodávají. Co zbyde na dně ( připomíná to brusinky) sníme i s pecičkami. Ty pecičky jsou zdravé na střeva. Lze zalít i horkou vodou a máme ovocný ,, čaj „.

Letos ho zkusíme jen zavařit s cukrem ve vlastní šťávě, do vody to možná bude ještě lepší než džem.

 

Sirup z cukrovky

Zaseli jsme cukrovku. Řepu cukrovku, nikoliv tu nemoc co má dnes fůra i mladých lidí.

I vloni jsme zaseli cukrovku. Narostla veliká, převeliká. Alespoň tak vypadala Nádherné listy i ten kousek co vykukuje vždy nad zem. Těšil jsem se, jak budu vařit báječný sirup. Jenže ouha. Řádí nám tu hryzci a ty potvory mi tu řepu všechnu odspodu sežrali. Nechali jen kousek kořene a listy. A bylo po sirupu.

A jak se dělá ten sirup?

Cukrovku omyjeme, případně oloupáme. Nahrubo nastrouháme a vaříme a vaříme dokud nezměkne a nepustí šťávu. Vařím vždy asi tak 15 litrový hrnec.

Potom to přecedíme a co nejvíce vylisujeme. V hadru nebo ještě lépe v lisu na ovoce.

Získanou šťávu nalijeme do co největšího kastrolu ( kvůli odparu) a opět vaříme tak dlouho, dokud šťáva nezhoustne a nemá konzistenci hustého sirupu.

Začneme – li v devět ráno, máme k večeru hotovo a získáme asi 1,5 litru báječného sirupu 🙂 , který připomíná sladomléčné bonbóny, ale je stokrát lepší.

Produktivita práce jak hrom, co? Ale věřte, že ten sirup za to stojí. Tak dobrý nikde nekoupíte.

 

Krmení

Koupili jsme krmení pro zvířata a též trochu krmení pro sebe. Nějak to krmení podražilo. Oboje krmení. Zvířátka toho měla za 1180,- a my za 630,-.

Raději však zaplatíme za krmení abychom měli kvalitní maso, mléko a vejce, než utrácet za pochybnou kvalitu.

Krásně kvete meruňka a broskve začnou kvést každou chvíli. Uvidíme, zda nebude mráz. Vloni to vyšlo a úroda byla nádherná.

Sázíme ( zatím do skleníku), sejeme a staráme se o zvířata. Takový normální život důchodců.

Reakce na dva články na novinkách

Tak jsme se dočkali jara. Já už šedesátého druhého, moje ženuška o něco méně. A jako každé jaro s chutí a radostí začínáme pěstovat téměř vše, co se zde pěstovat dá. Sice ta práce jde pomaleji než zamlada, ale díkybohu pořád to jde. A že občas něco bolí na to si člověk zvykne a při sklizni úrody nebo pohledu na krásně kvetoucí záhon na to zapomene.

Byl jsem teď  pár dní ve městě, sice jsem to přežil, ale nic pro mě to není. Těšil jsem se zpátky sem na samotu. Na to ticho, zpěv ptáků a na naše zvířata i na Evinku 🙂

Vím, že město je pro někoho fajn, že má vše tzv. u nosu, že se nemusí o nic starat, vše si koupí, vše si zaplatí. Že za to platí i jinak než penězi, to už lidé vidět nechtějí.

Proč se lidi pořád za něčím ženou a nikdy nemají dost? A proč jsou na nervy, že nemají tohle a tamto? Proč je jim stále podsouváno, že teprve až si koupí náš úžasný výrobek poznají opravdové štěstí? A lidi jim to žerou i s navijákem.

Moderní je cestovat, moderní je studovat ( pochybné obory tzv. VŠ) do třiceti, dělat kariéru, moderní je být singl a co je úplně nejhorší, že je moderní nemít děti. Ano, všichni jsme svobodní ( to ani náhodou), ale VĚDOMĚ nechtít děti je sobeckost na entou. Prý by je nezabezpečili. Hm, zajímavé. No jasně, nezabezpečili by je, aniž by rodičům klesla životní úroveň, což je logické. A jsme u té sobeckosti. Dobře, nemějte si děti, ale potom nechtějte důchod. Pokud stále platí, že děti vydělávají na důchod rodičů, tak na vás nebude mít vydělávat kdo! Vlastně bude, ty ve vašich očích socky, co mají dvě, nedej bože víc dětí a nechtějí dáfffky.

Takže to, co by vás ty nechtěné děti stály, si šetřete na to, aby jste měli až budete staří, samotní a opuštění z čeho žít. A nechtějte jednou důchod.

Tak, teď jsem spoustu lidí nadzvedl ze židle. Ale proč mají moje i vaše děti platit důchod sobcům, kteří si chtějí jen užívat? Znovu podotýkám, že tato úvaha platí na ty, co VĚDOMĚ NECHTĚJÍ DĚTI a NETÝKÁ SE TĚCH, KTERÝM TO PŘÍRODA NEDOPŘÁLA!

Rozhovor

Chystám se na brigádu a moje ženuška se ptá, zda si tam koupím oběd:

Já: ,,Nekoupím, mě to tam nechutná.“

Evinka: ,, Tak budeš žrát karbanátek z jelena.“ 🙂 🙂

Já: ,,No co mi zbývá, to je samej jelen, králík, domácí kuře, muflon, kůzlečí, občas domácí vepřové …. a žádnej mekáč nebo bageta z benzinky. Ach jo.“

Je opravdu z jeleního masa

No a takhle láskyplně se my bavíme.