Paní kosová vyseděla mladé. A teď se nalítá, ono uživit ty hladové krky dá zabrat.
Vstávání jednoho důchodce
Zamžourám očima, venku už svítí sluníčko. Měl bych vstát, pomyslím si. Nechce se mi vstávat, ale nechce se mi ani ležet. Jsem bez nálady.
Zůstanu chvíli ležet a v polospánku vnímám jak krásně zpívají ptáci. Do toho zamečí koza a já si uvědomím, že musím pustit kuřata a slepice, a že kozy chtějí podojit.
No co, tak vstanu, stejně už je půl sedmé. Jdu nakrmit zvířata a pozoruji, jak kuřata radostně vybíhají z kurníku, lítají sem tam a mávají křídly a pak se vrhnou na žrádlo. Přijdou kozy a domů si nesu litr a půl báječného mléka. Blbá nálada je rázem pryč. Díky zvířátka.
Nasnídám se a jdu rozházet seno. Klídek a pohoda.
A začínají zrát třešně.
Z procházky po zahradě
Opuštěný, rozpuštěný … a na spadnutí
Kdo? Kravín i stodola.
Před dlouhými a dlouhými tak třiceti roky byl ten kravín (ovčín) plný ovcí. A ke kravínu postavili domeček, to aby rodina, která se o ty ovce starala měla kde bydlet. To ještě byl zájem o skopové maso a ovčí vlnu.
A ještě dávno a dávno před tím naši předci postavili stodolu. To aby měli kde uskladnit seno a krmení pro zvířata. A i u té stodoly byl dům, ze kterého už zbyly jen ruiny.
Doba pokročila, stodoly nepotřebujeme. Seno slisujeme do balíků, tedy pokud náhodou uschne. No a pokud neuschne, uděláme senáž, tu zabalíme do igelitu a může být venku. Tak na co stodola, že.
Té stodoly je strašná škoda. Už jen pro tu práci, kterou předci vynaložili na její postavení. Dopravit ty stovky tun kamenů, postavit z toho takovou stavbu byla pro nás nepředstavitelná dřina. Využili vše, od velkých balvanů po drobné kamínky. Bez mechanizace! I ty trámy ze kterých je krov mají rozměry přímo úctyhodné.
Ta stodola za čas spadne. A s ní i kousek naší ne tak dávné historie.
Šlehačka, med a vajíčka
aneb upgrade ruské zmrzliny
Dnes mi bylo hned po probuzení nějak horko a tak se hodila naše vylepšená zmrzlina k snídani.
Původní recept je stále vynikající, ale je tam dost cukru. Sice je cukr lepší než ty srágory ála glukózofruktózový sirup co dnes cpou do všeho, ale i tak …
A protože máme svůj med, nahradili jsme cukr medem. Jinak recept zůstal stejný. Zmrzlina je zdravější a chuťově zůstala vynikající.
Původní recept je v rubrice naše recepty, ale dám ho sem znovu, tentokrát s medem:
Ze 4 bílků ušleháme sníh, 4 žloutky utřeme s pěti lžícemi medu ( cukru). Ušleháme ze 400 ml šlehačku. Vše zvlášť. Potom vše smícháme dohromady a přidáme dva vanilkové cukry. Dáme do vhodných krabiček a šoupneme do mrazičky na pět hodin. Je opravdu vynikající.
Jo, a ostružiny budeme za chvíli trhat rovnou z okna:
Sušíme
Slunce, seno, jahody 
Počasí je ideální na sušení sena a tak sušíme. Někdo suší peníze, my seno. Vzhledem k tomu, že na tom místě bývala bažina a teď není protože krávy hodně prdí, je tam vlhko a tím pádem tráva přímo parádní.
Takže sena bychom měli hodně, jen to nestíhám posekat. No jo, jak taky když jsem se včera nemohl hnout. Křoviňák něco váží a třicet už mi není. Budeme muset našetřit na pořádnou sekačku. Pak bychom mohli být soběstační i se senem.
Včera jsme vytáčeli med, zatím jen 33 kg. Snad včelky ještě nějaký nanosí.
A začínají zrát jahody. A roste také plevel a to neuvěřitelně rychle. Nudit se nebudeme. Za chvíli začne totiž zavařování.
Mlíkaři
Byly doby, kdy se do obchodu vozilo mléko každý (!) den čerstvé. To mléko bylo ve skleněných vratných lahvích a nahoře v té láhvi byla usazená opravdová smetana.
Z takového mléka šel udělat tvaroh, případně sýr, který však pokud vím nikdo nedělal. To mléko totiž asi třetí den zkyslo, na rozdíl od toho dnešního. Tedy ony krávy dojí pořád stejné mléko, ale dnes musí vydržet hódně dlouho a tak se ,,upravuje“. Dle mého názoru prostě akorát kurví. Tak zvané trvanlivé je spíš mléčný výrobek než mléko.
No ale zase vás nebudí ve tři ráno mlíkaři, kteří do nočního ticha vytvářeli nezapomenutelný hlukový kolorit kolem každého obchodu s potravinami. Lahve s mlékem byly totiž v plechových přepravkách a při manipulaci dělaly celkem slušný rachot.
A cena? Plnotučné 3 Kčs, tzv. obyčejné jak jsme mu říkali tuším 2,- nebo 1,60 Kčs. Na brigádě v roce 1973 ( bylo mi 16) jsem si vydělal 2200,- čistého a koupil si za to vysněný magneťák. 🙂
Tak, a jdeme dojit naše dvě báječné kozy. Tady je svět naštěstí ještě normální.
Kuřata kalimera
Dnes jsme dali všechna kuřata ven. Chtěl jsem pro vás vyfotit všechny ( 50 ks ), ale zatím se bojí, tak jsou zalezlá v kurníku. Venku se jim však líbí hodně.
No, za 30 dní na pekáč fakt nevyrostou. Zato jsou krmená bez sajrajtů, klasickým krmivem. Pšenice, kukuřice, ječmen a kopřivy. Občas syrovátka, to když děláme sýr.
To je tak, kozy dají mléko, z mléka uděláme sýr a syrovátku dáme kuřatům. Kozy a králíci dají hnůj, tím pohnojíme záhony. Kosti z kuřat a králíků sešrotujeme a dáme slepicím, ty nám dají vajíčka. A tak pořád dokolečka. Jen to obilí kupujeme a také seno, které v potřebném množství nejsme schopni nasušit.
Senoseč
Tak jako každý rok touto dobou přijely dva traktory posekat pastviny pod námi.
Traktory mají pěkné, skoro nové a za nimi sekačku s asi šestimetrovým záběrem. Potud je to paráda, to co by kosou sekalo několik lidí nejméně týden, mívají posekané za jeden den.
Ovšem něco je velmi, velmi špatně. Není tráva! Tedy je, ale většinou tak 15 cm vysoká, někde ani to ne a navíc velice řídká. Pan traktorista objel pastvinu, kouká na to co posekal, zakroutil hlavou a odjel na vedlejší v naději, že tam to bude lepší.
A tak jsme rádi, že jsme dostali do užívání těch půl hektaru a nějaké seno si nasušíme sami. Sice tráva nic moc, kopřiv a plevele je tam hodně, ale aspoň je to vysoké a bude toho dost. Sekám to křoviňákem, dá to zabrat ale jde to.
Snad ty naše kozy a králíky v zimě uživíme.
P.S. Objeli i druhou louku a usoudili, že by to byla škoda nafty. Tak odfrčeli domů. Asi se bude zlevňovat hovězí 🙂
Snídaně
Včera jsme pro samou práci zapomněli upéct chleba, takže co si dát k snídani? Jednoduché řešení. Nadojili jsme mléko a Evinka udělala výborné palačinky s naší jahodovou marmeládou. K tomu melta a byla parádní snídaně.
Žádné do krámu pro rohlíky a pod. Když máme chuť na rohlíky, upečeme si je dle našeho receptu a jsou stokrát lepší než ta žvýkačka z krámu. Něco málo nakoupit pojedeme až po důchodu, což je za 14 dní.
Je úžasné chodit nakupovat jednou za měsíc. Vřele doporučují dva ze dvou obyvatel samoty 🙂