Blog o tom, jak se dá krásně žít daleko od civilizace uprostřed přírody
Jde takhle jeden známý okolo nádherně rozkvetlého záhonu:
,, To jsou barvičky těch kytek“ povídám.
,, Mě to nic neříká“ povídá on.
Tak nevím, život takových lidí musí být asi hodně prázdný. Neumí se radovat z maličkostí. Zřejmě jejich krédo je dlabanec, prachy a kdejaké pozlátko.
A krásu, která je zadarmo nevidí. 
Časné ráno – rámus projíždějících aut ……….. zpěv ptáků
Cesta do práce – všude samá auta ……………… pěšinkou v zeleni k tomu, co mě baví
Vzduch – smradlavý a horký …………………….. svěží vánek vonící lesem
Hluk – šílenej rambajz ……………………………… ticho
Okolí – beton, asfalt a polystyrénové fasády … lesy a pastviny, zahrada, kytky
Lidé – všude jich je jako much …………………… tak jednou za týden někoho potkám
Zvířata – max. psi a kočky ………………………….. srnky, mufloni, lišky, ptáci, kuna, myšky, lasička + 100 našich domácích
Obchody – na každém rohu ……………………….. nejbližší 5 km ( díky bohu)
Jídlo – 95% korporátní srač…, no, jak to nazvat slušně ……… z 90ti % vlastní
Psychická pohoda – stres a kvalt ……………….. klídek a pohodička
Město musí být opravdu báječné místo pro život. Jenom ne pro mě.
Opravdu málo … vzhledem k tomu, že jsem za zimu sežral asi 200 kompotů a bylo málo, budeme muset s tím zavařováním přitvrdit 🙂
Několikrát za rok odjedu na brigádu přivydělat si k důchodu trochu peněz. Odjedu do civilizace. Tak se tomu prý říká. Vlastně ono je úplně jedno jak se ten blázinec jmenuje. Z pohledu člověka žijícího na samotě uprostřed nádherné přírody to blázinec je, a to téměř dokonalý. Téměř proto, že by šel ještě vylepšit. Ale jak, to sem raději psát nebudu, ještě by to někdo zrealizoval.
Věřte, že po několika málo dnech ve městě je návrat sem návratem do ráje. Vylezu z auta a přes uši mě praští úžasné ticho, rušené jen zpěvem ptáků. Nahoře na pastvině spokojeně přežvykují krávy a všude božský klid. Balzám na dušičku. Seběhnu ( no, už to nejde tak rychle) pěšinkou k chatičce kde mě mimo Evinky přivítají naše kozy s kůzlaty. Králíci a slepice dělají, že je jim to jedno. No a kuřata ženou ke vrátkům jen proto, že doufají v to, že dostanou něco chutnějšího než mají v krmítku. Zase jsem doma. 
Nemohu si pomoct, ale dříve se vše dělalo daleko poctivěji než dnes. A navíc, ty věci měly prostě duši.
Prolezl jsem starou stodolu a našel poklad. Řezačku na kopřivy. Nikoliv tu dnešní, ke které vám při koupi hned nabízejí náhradní kolečka, protože jsou dělaná z tvarohu a déle jak jednu sezonu nevydrží. Našel jsem opravdu poctivý výrobek odhadem z první republiky, ne li starší. A stále bezvadně funguje! 
Aby ne, převody jsou udělané z oceli a nejsou odlitek z nějaké pochybné slitiny. Nože mají důmyslný a jednoduchý systém štelování tak, aby to celé fungovalo perfektně.
Při porovnání s nejen dnešním výrobkem mě napadne jediné slovo: úpadek. 
Občas zaprší a to je dobře. Tráva alespoň nám nějaká narostla a usušili jsme co se dalo stihnout. Dokonce pár balíků sena jsme sehnali, tak naše zvířátka budou mít dostatek.
Ale stejně je to nějaký divný. Jahod i přes veškerou péčí máme pár, spousta toho co jsme zaseli vůbec nevzešlo, místo kapusty nám roste jakýsi paskvil ( posílám dík do osiva.cz.), rybíz také vypadá nějak divně, no alespoň brambory vypadají nadějně. Dokonce i med máme. A pokud nepřijdou kroupy, budeme mít broskve.
On je každý rok úplně jiný. Jeden rok se něčemu daří, jiný rok zase něčemu jinému. Asi to tak má být.
Zmrzlinu už asi budeme dělat v kýblu jak nám chutná. Ještě že ten cukr jsme nahradili medem. I tak pěkně tloustnu. A to jsem myslel, že to přes léto shodím. Do zimy daleko, tak uvidím.
Rostou nám nejen vnoučata, ale všechna mláďata. Paní kosová se vzorně stará, pilně hledá potravu a u toho za nás sklízí naše jahody. Potfora je to, ale my jí to odpustíme. Vždyť je to krásné, pozorovat jak jí ty dětičky rostou. Vloni jí hnízdo vybrala kuna, letos se jí snad podaří ty mladé odchovat.
Kdybych chtěl, tak můžu sekat snad do podzimu. Trávu pokud to nejde posekat traktorem nikdo nechce. No jo, kdo by se dřel. Jen pár starejch bláznů jako jsme my.
Popravdě, kdyby nás to nebavilo, vyprdnem se na to taky. Ale odměnou je báječné masíčko a mléko, a to za to stojí.
Z diskuze na internetu:
,,Tak,teď jsem přišel z venku,kde jsem poklízel a krmil dobytek a makal na seně.A zeptám se všech křiklounů,co si myslí,že na dědině je skoro všechno za „hubičku“.
Jdeme na to 🙂
Kolik nás stojí vychovat prase?? 20kg sele nás vyjde na cca 1600 kč, za půl roku ho vychováme na cca 130kg.Sežere minimálně 3q šrotu(1800kč zaplatím,nekradu na státním) a budu okolo něj pracovat denně půl hodiny(za půl roku tj. 90 hodin,na hoďku chci 100kč,celkem 9000 kč,zadarmo ani kuře přece nehrabe),1600+1800+9000 tj.12400kč za jedno 130kg prase(zbytek ani nepočítám),tvl.to je nářez,ale je to prasátko domácí,bez chemie a růstových hormonů.
A teď třeba cibule…5 m2 zryju,upravím půdu,zasadím cibulku ,okopávám,zalévám,práce cca 20 hodin za celou dobu do sklizně a cením se „jen“ na 70 kč/hod (i uklízečka má více),výnos cibule je asi 4 kg/m2…takže mám 20kg cibule bez chemie za náklady 1400kč,a mě stojí celkem 70kč/kg.
SUPER,neflákám se po marketech a cibuli mám skoro zadarmo 🙂
Takže asi tak.“
Můj dodatek:
Jo, maso v krámu je vlastně levné. Ale proč?!?! Protože stát vám sebere tak 70% výdělku ( porovnat superhrubou mzdu a čistou, z čisté odečíst DPH, spotřební daně a poplatky na úřadech) a z toho dotuje např. právě to ,,levné“ maso. To maso je totiž ve skutečnosti pěkně drahé. A bude ještě o hodně dražší.
Tak a jdu dát oběd králíkům a kuřatům. Kozy se napasou a šrot dostanou až večer.
Chytit kuře není jen tak. Udržují si určitý odstup a dobře vědí, že je chcete chytit.
Ovšem jsou vyjímky. Jedno kuře se ošklivě poranilo na krku a protože slepice jsou kanibalky, nedaly mu pokoj a pořád by ho klovaly. A tak jsem milé kuře dal do králíkárny, aby mělo klid.
No a to kuřátko se nechá v klidu vzít do ruky, hladit a chovat. Dokonce i potichu ,,povídá“. Dobře ví, že mu blížit nechci, ba naopak.
Tohle kuře pokud se uzdraví na pekáči neskončí. Necháme si ho a bude snášet vajíčka.
Jak by asi skončilo ve velkochovu …