Ještě trochu medu

Včeličky se mají čile k světu a tak jsme vytočili letos asi poslední med. Je s podivem kde ho nasbírali, protože je sucho jako hrom a pokud něco kvete, tak z posledních sil. Ale snažily se, tak nám daly ještě 22 kilo.

No daly … my jsme jim ho vlastně ukradli. A za to dostaly náhražku v podobě cukru. Ještě něco do zimy nasbírají a taky ještě dostanou krmení, tak by hlad v zimě mít neměly.

Ze čtyř úlů máme 88 kilo. Paráda.

Víte že jedna včela za celý svůj život přinese jednu čajovou lžičku medu? Inu, život lehký nemají. Třeba taková srnka si odpočine, ale včela nikdy. Ta se upracuje k smrti.

Až budete mlsat med, vzpomeňte si na to.

20.7.

Tak budeme sklízet brambory. Ještě mohly růst, kdyby neuschly. Jenže je takové sucho, že až na pár trsů jsou suché. Uvidíme, kolik jich bude. Nasázeli jsme jich hodně, snad nám budou stačit na zimu i když budou drobné.

Pořád lepší než ten hnus z krámu.

Neprší a neprší a ve studni skoro žádná voda. Ach jo.

 

Z diskuze na internetu

,,Kočka se nažere (potlačí přemnožené myši), pohraje si (pocvičí), popřede (vydává autoléčebné zvuky), pomedituje a neshání DPH, nový mobil, není debil. Je způsobná, pohledná, ladná, pohyblivá a krásná. Stačí ji jedny hezké hadry na celý život. Nešminkuje se, netetuje, Karel Gott je jí ukradený. Ani tlustá není ošklivá. Nepotřebuje NATO auto, dovolenou, HPP, VPP, svobodu a demokracii a jiná svinstva. O nás se to říci nedá. Přece bychom nebyli šťastní jen tak…Dnešní člověk je chorobný koncept.“

Jak se mít dobře v důchodu

Tahle úvaha nebude o tom, jak si našetřit milióny nebo se stát rentiérem.

Zhruba v padesáti vyhodíte televizi a novou si nekoupíte. Přestanete číst noviny a časopisy. Tím pádem nebudete ovlivňování reklamami a zcestnými názory.

Do šedesáti tak stihnete být trošku podivín, ale toho si nevšímejte, to je problém okolí a ne váš. Ale je to nutný předpoklad k níže uvedenému způsobu života.

Pořídíte si pozemek, stačí tak hektar. Na něm bydlení. Bydlení docela malé. Nám stačí chatička 24 m2. Lehce jí vytopíte a nehromadíte zbytečné krámy. A jde postavit svépomocí tak za 150 000,- i s vybavením.

Až odejdete do důchodu, zoráte co se zorat dá a co ještě stačíte obhospodařit. (občas i nestačíte 🙂 ) Pořídíte si králíky, kozy a slepice. K tomu kuřata na výkrm.

No a potom už jen sejete, sázíte, plejete, krmíte zvířata, kydáte hnůj, dojíte kozy a děláte sýr a zavařujete vše, co se dá zavařit a sníst. V létě sušíte seno, řežete dřevo a v zimě to dřevo spálíte v kamnech a seno sežerou zvířata.

Oblečení vám bude sloužit do poslední molekuly (vyjma toho, co si jednou za čas vezmete mezi lidi). Do krámu jednou za měsíc pro mouku a pár drobností.

Důchod utratíte za trochu elektriky, trochu benzínu, krmení pro zvířata, za zařízení pro zvířata a za suroviny na vaření, které si nedokážete vypěstovat nebo vyrobit a pár nutných drobností. Dokonce dokážete našetřit i na novou pračku.

A abych nezapomněl, včas si musíte pořídit ženskou, kterou to všechno baví a je na stejné vlně jako vy. To je to nejdůležitější. A ani to nemusí být nejdražší položka, hihihi.

Nudit se nebudete, budete žít v pohodě a bez stresů, prachy vám budou víceméně ukradený, svět do jisté míry také a dokud budete zdraví, budete spokojeni. A to velmi.

Quintus Horatius Flaccus

,,Je velká pošetilost ztrácet uvnitř, abychom získali navenek. Obětovat svůj klid a nezávislost za lesk, majetek a pocty.“

Zdroj wikipedie:  Quintus Horatius Flaccus (8. prosince 65 př. n. l. Venusia – 27. listopadu 8 př. n. l. Řím) byl římský básník tzv. zlatého věku římské poezie. Působil za vlády císaře Octaviana Augusta a patřil k družině básníků Gaia Cilnia Maecenata.

Horatius byl synem propuštěnce (zřejmě bývalého státního otroka) z Venusie na jihu Itálie (dnešní Venosa). Ačkoli byl jeho otec nízkého původu, byl natolik majetný, že byl schopen synovi zajistit nejlepší vzdělání, nejprve ve Venusii, později v Římě. Roku 45 př. n. l. odešel Horatius studovat filosofii do Athén, jak bylo zvykem u mladíků z dobrých rodin, aby se ve studiu zdokonalil.

V hodině dvanácté

Konečně zapršelo. Že nám bude stačit ke spokojenosti déšť bychom dříve nepředpokládali.

Brambory se ještě vzpamatovaly a budeme doufat, že narostou do obvyklé velikosti. A nejen brambory, všemu ostatnímu hrozilo uschnutí. I tak toho uschlo dost.

Takže tam nahoru, vřelé díky. I když v žádném případě není vyhráno. To by muselo pršet nejméně měsíc.

A ještě starý vtip z dob, kdy ještě normálně pršelo:

,,Svatý Petře, už by ten déšť snad stačil“

,,Kdepak, všechno je posrané, neustále splachovat!“

O čem přemýšlím

Sedím na zemi u keře a trhám černý rybíz. Na co u toho myslím? Že jsme vlastně bohatí. Máme všechno. Máme ovoce, zeleninu, brambory (ještě loňské a jsou vynikající). Máme masa co hrdlo ráčí. A vše bez chemie.

Je tohle málo? Není, je to strašně moc, i když nemáme značkové hadry a kdejakou kravinu co zrovna frčí. Vlastně ani nevíme a vůbec nás nezajímá co frčí. Důchod z větší části utratíme za krmení pro zvířata, něco málo za to, co nejsme schopni vypěstovat např. mouka, droždí, trochu oleje. Jo a ještě šlehačku na naší báječnou zmrzlinu.

Tak, a jdu dotrhat ten keř, aby Evinka mohla udělat bájený džem.

Díky zahrádko aneb 300 sklenic na zimu

Zelený ale zralý. A zdravý.

Zavařujeme vše co nám dá zahrádka. Třeba angrešt. Jo, je kyselý, ale v zimě přijde k chuti. Zásoby vzhledem k tomu, že obchod navštívíme v nouzi nejvyšší být musí.

Už máme  zavařené meruňky, džem z černého rybízu, jahod a meruněk, třešňové kompoty. Teď budeme zavařovat papriky. Ty jsou výborné v zimě na lečo nebo pizzu.

Opravdu jsme vloni měli 300 zavařených sklenic a sežrali vše. A kompotů ještě bylo málo. 🙂

Klídek, je jen sucho

Je sucho. Ve studni nám dochází voda, začínají schnout i brambory. Tráva vypálená na drn a zalévat není čím. Vodu máme tak pro sebe a pro zvířata. Horko těžko udržujeme při životě rajčata a papriky. Prostě zalévat není čím. No ale budeme mít mimo jiné dálnici z Prahy až do Varů. Prý je potřeba.

No nevím co je potřebnější, zda lesy, louky a pole s kvalitní ornicí nebo být rychleji v Praze. I když ta kvalitní ornice je dnes sci fi, ale pořád je lepší než asfalt.

Místa pro beton a asfalt je pořád ještě dost. Tak betonujme, stavme a asfaltujme. Kácejme lesy, zničme louky. K čemu příroda. Jsme přece páni všeho. Namyšlení, nadutí a povýšeni nad přírodu.

A jídlo dovezeme. Pokud ovšem bude za co a pokud bude odkud. Ono totiž za pár let odkud nebude. Potom si příroda od toho parazita co si říká člověk debilní – pardon, měl jsem na mysli moudrý – konečně oddychne.

Ne však na dlouho, pár jedinců přežije a kolečko se bude opakovat. Tak jako mnohokrát před námi.

Klídek, voda z kohoutku teče a hitlermarkety jsou plné srač.. ehm, kvalitního a chutného jídla.

Dotaz: Vláda se holedbala že obnoví asi tisíc rybníků. Kolik už jich obnovila????