Z ovčárny

Myši a salám Herkules

Žádné komentáře
Není nad domácí houstičky

Byli jsme nakoupit něco málo těch nejzákladnějších potravin. No a já dostal bohužel chuť na salám. A žádnou Vysočinu, dám si Herkules a k tomu rohlíky. To jsem si zase jednou naběhl. Rohlík v hubě udělá jakousi kouli a salám se matlá po hubě jako by byl z loje. Sežvýkal jsem dvě kolečka a jeden rohlík a měl jsem po chuti.

Co s tím? Stálo to nějakých třicet ničím nepodložených korun. ,,Tak to dáme na pizzu“ pravila Evinka. ,,Chceš jí zkazit?“ odvětil jsem.

Vynikající návnada na myši

A tak ten vynikající salám letěl do ledničky, kde by se asi možná díky éčkům  za hodně dlouhou dobu zkazil. Jdu nalíčit pastičku na myši a přemýšlím, co tam dát za návnadu. Už to mám! Ten salám přeci! Jak jsem pomyslel, tak se i stalo. Myším ten úžasný korporátní výrobek evidentně chutná. Za necelý jeden den se na jednu pastičku chytly už tři myšky.

Nabídl jsem kocourovi čerstvě chycenou myš a salám za 230- / kilo. Salám očuchal a pravil, že raději tu myšku. Holt na starý kolena budu ještě za kocoura chytat myši, aby nám neumřel hlady.

Z ovčárny

Myši

Žádné komentáře

Letos se urodilo nějak hodně myší a naše uložené brambory jim velice chutnají. A to tak, že bychom za chvíli neměli nic. Tak to tedy ne, milé myšky.

Vyrobil jsem na brambory bednu, kam se nedostanete. Brambory opravdu pěstujeme jen pro nás.

Zajímavosti

Dekadence, česky úpadek

Žádné komentáře

Přehnaně (ale jen trochu) ironický pohled:

Byli jsme pozváni na ,,pááárty“. jak se tomu teď moderně říká. I sešlo se deset lidí středního věku. Počasí přálo, gril rozpálen a začíná obžerství. Jinak to, co následovalo nelze nazvat. Nějaká kultura stolování? Tak na tu zapomeňte! Všechny ty ,,dobrotiny“ naházené na stole bez ladu a skladu, nádobí zřejmě všechno rozbili při nějaké konstruktivní hádce. Vše se žere z obalu, tak jak to donesli z krámu. Hlavně, že je toho hodně. Na kvalitu nekoukejme, na množství nehleďte. Ta neúcta k jídlu je přímo cítit ve vzduchu.

Čas pomalu plyne a všichni se cpou, jak kdyby týden nežrali a další týden se nenažerou. S Evinkou jen nevěřícně koukáme. Nikdo se nebaví, nikdo nikoho neposlouchá. S případným slovním průjmem si každý stačí sám.

Se slovy ,,tady máš“ je mi strčeno pod nos nějaké maso a buřt. Vše téměř na uhel spálené. Vybírám nejméně spálený kousek, ochutnávám a čekám na vhodnou chvíli se toho zbavit jinak, než projitím trávícím traktem. V nestřeženém okamžiku to kulinářské dílo odkládám na stůl mezi ostatní nedožerky. ( A že jich tam bylo!) Ostatní šmakulády á la chemička rovnou odmítáme.

S výmluvou, že musíme jít nakrmit zvířata se nenápadně vytrácíme.

Nevím, dříve jsme také grilovali ale snažili jsme vše připravit tak, aby to vypadalo aspoň trochu kulturně a věnovali tomu nějaký čas a péči.

….. hele, a nezdá se ti, že ti důchodci jsou nějací divní???

 

Z ovčárny

Jen tak …

Žádné komentáře

Tak konečně skončila ta šílená vedra. A i když malinko zapršelo, sucho nekončí ani náhodou.

Telata z pastviny odvezli do Německa, k nám dovezou starý hajtry  už naporcovaný do balíčků, ale bude to v akci.

Dříví na zimu máme pod střechou, dokud to půjde budeme ho doplňovat.

Hodně se ochladilo, tak jsme si v chatičce zatopili a máme příjemné teplo. K obědu bylo naše dvou a půl kilové kuřátko upečené ve sporáku.

Zraje víno které je krásně sladké. Už jsme ho skoro sežrali. Sklízíme poslední rajčata a papriky.

Na uvolněné záhony vozím hnůj. To je to co lidem smrdí. Díky bohu že ho máme a díky zvířatům svůj.

Kozy už dojí jen litr denně, zbytek dopijí přes den kůzlata. V zimě budeme odkázaní na tu vodu z obchodu. Do těsta, pít ho nebudeme.

Plníme mrazák masem z vlastního chovu a vším co vyrostlo na zahradě a jde zmrazit. Snad blackout nebude. Pro všechny případy máme plán B. To je zavařit.

Ve sklepě máme brambory a asi tak 300 kompotů a zavařenin. Já vím, jsme blázni. Vloni jsme měli to samé, a sežrali jsme všechno. I angreštový a vinný kompot.

Jo, a v důchodu je fakt báječně 🙂

Naše recepty

Chléb z Ovčárny

2 komentáře

Po mnohaletém výzkumu stylem pokus – omyl, podloženém granty za desítky milionů jsme konečně vytvořili recept na chleba, který všem chutná.

380 ml vody, 3 lžíce olivového oleje ( stačí slunečnicový), 1,5 lžičky cukru, 3 lžičky soli, 360 g hladké mouky pšeničné, 140 g žitné, 75 g žitné celozrnné, 75 g pšeničné celozrnné, 1 lžíce kmínu, 1,5 lžičky sušeného droždí.

V uvedeném pořadí dáme do domácí pekárny a zapneme program klasik.

Zajímavosti

Opravdu kvalitní (p)otraviny

Žádné komentáře

Známý je velice dobrý hospodář, a tak našel v lednici ,,borůvkový“ jogurt, tvaroh a tvarohový krém. Na tom by nebylo nic divného, kdyby trvanlivost nekončila v listopadu 2018!  A tak nám tyto úžasné korporátní výrobky věnoval pro slepice.

Po otevření jsem zůstal v němém úžasu a opět prostudoval datum spotřeby. Opravdu to bylo deset měsíců staré. Kdyby jenom staré! Kdo by čekal plíseň, smrad a pod., byl by zklamán. Tvaroh se tvářil normálně, jogurt dokonce voněl jako čerstvý i po vmíchání do kýble šrotu. Jen ty borůvky v tom jaksi chyběly, ty byly nahrazeny chemickou vůní a barvou.

Nechápu co do toho dávají, když to vydrží tak dlouho. Inu, mrtvá hmota naplněná chemií. Jiné vysvětlení mě nenapadá.

A tohle že máme žrát? Dokud nebudu umírat hlady, tak ani náhodou. Do té doby něch si to vopchajů do riti, ako vravia bratia slováci.

 

Naše recepty

Ostružinová zmrzlina

Žádné komentáře

Letos se urodilo hodně ostružin a tak vznikla další vynikající zmrzlina.

Opravdu mňamka

To se vezme 3/4 litru ostružin, jedna šlehačka a 5 lžic cukru. Vše dáme do mixéru a rozmixujeme.

Nalijeme do kelímků a vrazíme do mrazáku.

 

Vše hotovo za 10 minut. A víme, co jíme. Neboť opravdu jste to, co jíte. Tak přestaňte žrát tu chemii. 🙂

 

Příroda

Páté přes deváté o zvířatech

Žádné komentáře

Tak to vidíte kravičky. Celá staletí sloužíte lidem, dáváte jim mléko, maso, hnůj i vlastní kůži a teď se vás někteří pomatenci chtějí zbavit, protože prdíte a kvůli tomu se prý otepluje se planeta.
Já vím, váš život vůbec není lehký. Lidé se k vám až na vyjímky nechovají s úctou, jaká by vám náležela. Lidé jsou na zvířata zlí, velice zlí. Jenže oni jsou zlí i na sebe, tak jak mají být hodní na zvířata.
Jasně, lidé žerou maso, hned tak se to asi nezmění, ale proč by ten krátký život chovaných zvířat nemohl být hezký. Že to jde už začíná být vidět. Sice ne moc často, ale je. Tím nemyslím drobné chovatele, ti mají ta zvířata přímo rozmazlená. Jde o velkochovy. Škoda, že ten systém je nastavený tak, že na prvním místě jsou prachy a zvíře je jen výrobní prostředek.
Každý, kdo jí maso by měl povinně alespoň jednou za život zabít, stáhnout a vykuchat třeba králíka. Potom by si dobře rozmyslel, kolik si koupí masa, aby ho nemusel vyhodit. A věřte, že se potom na zvířata začne dívat úplně jinak. S úctou a pokorou. Že je to paradox? Věřte, že není.
P.S. Ona i ta ,,blbá“ slepice je dokonalý tvor.
Na videu níže uvidíte krávy. Spokojené krávy. Ono to fakt jde.