Tak náš kocourek si našel kamarádku.Kočičku, která celé léto lovila myši pod námi na pastvině. Držela se v uctivé vzdálenosti, protože se bála přijít blíž.

Jenže blíží se zima a hlad je hlad. Někdo jí asi ublížil, neboť je stále ve střehu a na každý prudší pohyb reaguje útěkem. Ale zvyká si. A s kocourem jsou parádní kamarádi.

Takže jak to vypadá, máme dalšího obyvatele. No, myší je dost, tak mají stále co chytat. Horší je, že na jaře nás budou čekat koťata. Ale přece jí kvůli tomu nevženeme. Vždyť už jí vyhnal někdo jiný. Tady jí nic scházet nebude.

Žijeme tam, kde už ani lišky nedávají dobrou noc. Náhodný pozorovatel by spíš očekával valchu na praní a mytí nádobí v potoce. Kupodivu civilizace ( co to vlastně je?) dorazila i k nám. A tak nejen že vlastníme pračku, ale dokonce i myčku nádobí. A jako každý dnešní výrobek, ani ten buržoazní výdobytek dlouho nevydržel a porouchal se.

Kde jsou ty časy, kdy stačilo zvednout telefon na šňůře a zavolat ,, Pane Wilhám, nejde nám pračka ( myčka), kdy máte čas?).“ A pan Wilhám přijel a na místě opravil. Dnes už to takhle jednoduše nejde.

Dnes musíte mít internet, na internetu vyplnit formulář, kde chtějí vyplnit snad i číslo podprsenky mé paní. K jejich cti nutno podotknout, že za dva dny se ozvali a za další tři dny opravdu přijel pan opravář. Že ten den už stroj bude fungovat, jsme se však těšili zbytečně.

Jakmile pán vystoupil z auta, bylo mi jasné, že na místě se nic opravovat nebude. Ten odhad lidí mám vytrénovaný dvaceti léty jako instalatér, chodící k zákazníkům měnit vodoměry, opravovat prasklé trubky, nefunkční hajzlíky a pod.

Pán se letmo podíval na myčku, prohlásil, že nejlepší bude jí odvézt na dílnu. Vyndal notebook, piditiskárnu ( asi jediný vercajk který měl),  kupodivu našel signál na internet a vytiskl objednávku opravy. Milou myčku jsme naložili do auta a prý se brzy ozvou. Tak uvidíme.

Přemýšlíme, zda nádobí zatím skládat do vany, nebo ho mýt opravdu v potoce….. Ježšimarjápanenkopodsrpenská, potok vyschnul, co budeme dělat????

Jo, a víte co je to civilizace? To je dát eskymákům teplé byty, aby museli vydělávat na ledničku. 🙂 .

Nějak brzy se k nám letos nastěhovaly sýkorky. Na jaře zmizí a do zimy je nikdy na zahradě nevidíme. Ne tak letos. Sice byly celé léto pryč, ale už od září nám dělají společnost. Ty starší si dobře pamatují, kde bylo krmítko a diví se, že tam není. No holky, ještě máte na krmítko čas, to byste zpohodlněly.

Ostatní ptáci jsou letos také docela blízko. To nemluvím o brhlících, ti jsou oprsklí jak dvojka máslo i v létě.

O myších marno psát. Těch se letos urodilo nějak moc. Každý den je v kůlně do pastičky jedna chycená a nedá se říct, že by přes veškerou snahu mojí i kocoura ubývaly. Jo a ten Herkules se stále ne a ne zkazit. Jó, kvalita se pozná, hihi.

I přes to, že krávy prdí a vypouštějí CO2 o stošest, je kosa jak v prosinci. Nevím, zda prdí i myši, pokud ano, tak CO2 a pánbu s námi.

Dole po pastvině běhá cizí kočka, zřejmě divoká a loví myši. A také každou noc vylíže pečlivě misku našeho zmlsaného kocoura. Včera se jí lov asi nezdařil, a tak přišla už navečer. Držela se v uctivé vzdálenosti, ale hlad evidentně měla. Hodil jsem jí kousek masa a než se náš kocour vzpamatoval, čapla maso a byla fuč. No, kocoure zpohodlněl jsi, ta kočka je mazanější než ty. Co z toho plyne? Přílišný blahobyt degeneruje nejen lidi, ale i zvířata.

Sedíme si na terase a nahoře ke kravínu přijedou policajti a pustí tu jejich diskotéku. Jdeme se podívat, co se děje. Slušně pozdraví a že prý se ztratil sedmdesátiletý pán a kdyby jsme ho viděli, máme dát vědět. No, asi jim to nedalo, nebo si uvědomili, že pán má mobil a ten jde lokalizovat. Po hodině projeli pod námi po pastvině a pána našli sice vyčerpaného, ale živého. To nám už ovšem neřekli..

Chystáme se ke spánku a ….. ,, Haló, haló. “ Rozsvítím venku, za plotem stojí dědula a ptá se kde to prý jsem. ,,Já byl na houbách a ztratil jsem se. Ještě že svítíte.“

Pozveme pána dál, necháme ho omýt poraněnou ruku a dáme mu čaj a napít. Evidentně mele z posledního. Voláme zeťákovi co je u policajtů. ,,Cože? Vždyť už ho našli,“ povídá. ,,Tak tady máte dalšího co se ztratil. Sedí u nás na chatě.“ Říkáme my. ,,Ty vole, to už je třetí“, zní odpověď.

No, během dvou dnů tři lidé ztracení ve zdejších lesích. Záhada. Sedm let nic, teď tři ztracení lidé, kteří se ani neznají.

Děda měl štěstí, jindy tou dobou už máme zhasnuto a vzhledem k tomu, že dle jeho slov má cukrovku a léky s sebou neměl, nemusel by noc v lese přežít. Lesy jsou zde opravdu hluboké a navíc samý sráz.

Lidi, choďte do lesa ve dvou a mějte s sebou ten zatracený mobil. Někdy je kupodivu i k užitku.

Společně s kocourem usilovně chytáme myši. On venku, já v kůlně do pastičky. Každé ráno má vydatnou snídani – myšku chycenou do pastičky. No a přes den a v noci si další chytá sám. Jsem zvědavý, kdy jich bude přejedený.

Salám Herkules stále odmítá, po čtrnácti dnech se nekazí a myším na pastičce evidentně chutná. Je to opravdu velmi kvalitní výrobek, ten salám. Zřejmě je v něm tolik chemie, že je věčný.