U nás je po svátcích stejně jako před nimi. Vlastně bylo stejně jako kdykoliv před tím. Jedli jsme stejně co se týká množství, stejně jsme měli i pohodlí a klidu.

Z procházek po lese jsme si přinesli krásné šípky které nestačily zmrznout a také houby, zvané jidášovo ucho. Houba je to sice bez chuti, ale jak praví strejda gůůůgle a moje žena, velice zdravá. Pokud to tvrdí gůgel, lze o tom pochybovat. Ale pokud to samé tvrdí moje žena, je to pravda.

My dva stejně máme občas krásný nápady. Třeba vykašlat se na všechno v čem je pšenice. A tím pádem překopat náš jídelníček úplně naruby. K snídani místo chleba vývar z jelena, k obědu pohanku s králíkem a k večeři pohankové palačinky. Sice pohanková mouka stojí 60,-/ kilo místo devíti za pšeničnou, ale zase věříme, že ušetříme v budoucnu v lékárně.

V okolí zase ubyl pořádný kus lesa, protože kůrovec. Pokud by to takhle pokračovalo, budeme za pár let bydlet na savaně. Jen bez žiraf a antilop. Naštěstí vysazují stromky nové, tak snad se uchytí a naši pravnuci budou mít opět krásné lesy.

Nastala zima a tak se tady na samotě nic moc neděje. Nakrmit zvířata, zatopit a donést dřevo. To je asi tak všechno. Tedy mimo toho, že sežeru vše, co Evinka uvaří. Například dnes řízky z daňka. To je jedna z výhod bydlení na samotě, neboť tady je ten svět tak nějak ještě normální a ledacos lze vyměnit, nebo dostat za trochu práce.

Jako včera, jdeme se projít a pán co sváží kůrovcové dřevo se s námi dal do řeči. A prý když si srovnáme odřezky, což byly asi tak dvoumetrové špičky stromů, prý nám to přiveze. Chvilku jsme mákli, on to nemusel uklízet a my máme tak kubík dřeva. Navíc naše mladá, vyměnila dva balíky sena s hajným za další dřevo a tak ještě než jsme stačili uklidit to první, měli jsme složený celý obrovský dub.

A tak po tom už týdenním lenošení, protože je tady taková mlha, že že všeho doslova chčije voda toho moc dělat nejde, jsem byl rád, že jsem si konečně protáhl kostru.

Jo a ještě něco, kdysi jsme si se synem koupili frézu na sníh. Samozřejmě že jen díky tomu ten rok sníh vůbec nebyl. No a letos, když jsme si konečně pořídili mlýnek na obilí, tak se druhý den moje ženuška rozhodla, že z jídelníčku vyřadíme pšenici. No ještě že na něm jde mlít oves nebo mák. Jinak by to bylo jako s tou frézou.

Vzhledem k tomu, že je teď moderní mlít si mouku doma, rozhodli jsme se, že ani my nezůstaneme pozadu.

I objednali jsme si mlýnek na obilí. Mlýnek velice moderní, zřejmě ovládaný umělou inteligencí. Holt průmyslová revoluce 4 nula do každé rodiny.

Jenže rozchodit tak složitou věc, je pro důchodce úkol přímo nadlidský. A tak byl povolán IT specialista. Po dvou dnech usilovné práce, stažení desítek aktualizací, a nového softvéééru se mu podařilo přes Wifi propojit náš stařičký počítač se supermoderním mlýnkem.

Zaplatili jsme asi deset tisíc, třicet vajec a dva králíky navrch a mohli jsme mlít.

Po nasypání pšenice do násypky ale počítač hlásí: Pšenice neodpovídá ISO 2389/42.

Máme trochu pšenice vyklepanou z klásků při paběrkování na poli, zkusíme tu. Počítač bliká jak zjednaný a já čtu: Zadejte FIK účtenky, datum, čas nákupu a celkovou částku. A sakra, tudy cesta taky nevede.

Však já ti dám, myslím si a vyrvu čidlo na mlýnku. Nasypu tam pšenici pro slepice a myslím si, že mám vyhráno. Prdlajs. Ten blbej komp hlásí: Vadné čidlo na pozici A63B/28.

Holt nezbyde, než dojet do 25 km vzdáleného obchodu a koupit v koutku se zdravými potravinami pšenici dle současných norem.

S radostí vracím čidlo A63B/28 na své místo a těším se na vlastní mouku. Marně! PC chce vědět, k čemu tu mouku potřebuji.

To už však mlýnek letí z terasy na pastvinu, kde trefí pasoucí se krávu, ta se splaší, protrhne ohradník a zmizí neznámo kde.

Když jsem se uklidnil, zakoupil jsem mlýnek na kliku. Mele na poprvé a bez nervů.