Jak jsem už psal dříve, příroda učí trpělivosti i tomu, že vše na světě má svůj čas.
Chcete – li kuřecí řízek, můžete si jej koupit a máte ho hned. Tedy až na tu kvalitu. Ovšem přijdete o spoustu věcí. Jak těch hezkých, tak i hezkých méně.
Malá kuřátka kupujeme jednodenní. I tak čekáme na ten řízek skoro půl roku. Ono kuře vyrostlé ze 30 dní jaksi není ono.
Kupovat kuřátka je sice fajn, ale vidět jak se vylíhne kuře je o něčem jiném. Netrpělivě čekáte 21 dní, než nastane ten úžasný okamžik. Napřed praskne skořápka a pomalu se ven začne klubat ten malinký tvoreček. Dá mu to hodně moc práce se dostat ven, proto každou chvilku odpočívá. No a když to dobře dopadne, je venku. Za chvíli uschne a bude roztomilý fešák. Druhý den už začne papat a růst.
Když se na tohle díváte, zapomenete na všechny starosti.
Karbanátky Kalimero
Tak jako každý rok, i letos nám přivezli kuřátka. 
Tím pádem nastal čas pomalu uvolňovat místo pro ty, která si necháme na snášku. Kalimera jsou totiž děsně fajn slepice. Zabíjíme je od kila a půl a ty poslední mají 3,5 kg vykuchané. Chuťově vynikající, něco mezi kuřetem a kachnou. A také dobře snášejí vajíčka. Hodně a velká. Tedy pokud neskončí na pekáči.
A protože už moje ženuška neví co uvařit, vznikly tyto karbanátky:
To se vezme kilo kuřecích ( v našem případě slepičích) prsou, 10 dkg sýra Gouda, 4 stroužky česneku, 2 malé cibule, 1 houska, dvě vajíčka a dvě lžíce pohankové lámanky. . Přidáme granulovanou papriku, ze zahrady přineseme trochu libečku, trochu kadeřávku a vše umeleme na masovém mlýnku. Tedy mimo vajíček, ty mlít nemusíme. Podle chuti dochutíme a máme karbanátky.
Pitný režim na pionýrském táboře před léty padesáti
No, pionýrský se to jen jmenovalo. Slovo pionýr jsme tam nikdy neslyšeli.
A s tím pitím to bylo tak: ráno kuchařky pod okno jídelny postavily dva kýble s vodou. Do každého kýble nalily dvě lahve šťávy, zamíchaly, naběračku ponechaly a na parapet okna postavily dva hrnky.
Ano, čtete dobře, dva hrnky na celý tábor! A žádné oplachování, nebo nedej bože mytí. Dvakrát denně ty hrnky vyměnily za čisté. A to jsme často byli líní a chlastali rovnou z naběračky. Přesto jsme všichni byli zdraví, žádná epidemie, prostě nic. A víte proč?
Vy starší, ehm, mladí, krásní a chytří jako já ve třiašedesáti to víte také. Vysvětlete to prosím těm opravdu mladým, chytrým a krásným. Díky.
8. dubna 2020
No jo, dlouho jsem nic nenapsal. Ono je to totiž tak, že přišlo jaro, teplé počasí a tak jsme od rána do večera venku a na PC není čas a ani nálada.
Tady na samotě, stranou od blázince zvaného svět, život plyne celkem jednotvárně. I když, novinka je i tady. Začali jsme opět dojit naše kozičky a tak máme vynikající mlíčko. A tím pádem sýr i jogurt.
No a pět samic má králíčky, už začínají žrát a jsou moc roztomilí. Koneckonců jako každé mládě. To jsem byl prý roztomilý i já, čemuž se tedy upřímně divím.
A jestli chcete vědět ještě něco, dnes jsem navštívil hyper super a neměli droždí. Jinak tam byl klídek a všeho dostatek. Ehm, až na tu kvalitu. Je to zvláštní, mohl jsem si koupit jakoukoliv mňamku, ale na nic jsem neměl chuť. Jo, obrázky na obalech byly opravdu hezké. Cestou zpět jsem u soukromníka za 300,- koupil zeleninu a jablka, opravdu kvalitní a velice chutné.
Kvetou špendlíky, rozkvetla meruňka a včeličky lítají jak o život. Uteče to, a budeme vybírat med. Tedy doufáme že budeme vybírat med, protože jeden nikdy neví jak to dopadne. Ale příroda vždycky něco dá, za což jsme jí vděční. 
Jo protože slepice jsou tak vyšlechtěné, že na vajíčkách prostě sedět nebudou i když jim domlouvám a slibuju červíky, žížaly a broučky, pořídili jsme umělou líheň, tak uvidíme. No, příroda hezky učí trpělivosti. Když to dobře dopadne, kuřátka se vylíhnou za 21 dní.
Člověk míní, příroda mění
To se takhle v březnu udělá pár dní hezky a člověk po zimě natěšený na to, až bude zase sázet a sít vyběhne ven a hurá.
Sem dáme brambory, tam mrkev, tuhle zelí a támhle hrášek.
A tak vytáhne ze sklepa brambory určené s sadbě a jde je zasadit. Sice ví, že je ještě brzy, ale stejně …. co kdyby letos bylo tepleji než jindy, že jo. A kdyby nebylo, brambory to v zemi vydrží.
A pak se jednou ráno vzbudí a přemýšlí, zda nejsou opět Vánoce. No, nejsou, je 31. březen.
Cestou ke kurníku se brodím sněhem, slepicím se nechce ven a já si říkám jak je nádherně.
Dopisuji tento článek a venku začalo svítit sluníčko. To nemá chybu.
Králíci – pohádka pro děti, nebo také návod na horší časy
Je jasné, že jakmile začnete bydlet na samotě, pořídíte si nějaká zvířata. A tak, jako každý začnete slepicemi.
Jenže když už máme slepice, chtělo by to ještě králíky, prohlásila moje žena cestou okolo chovatele který je má. Takže cestou zpět bylo domluveno, že si pro dvě samice přijedeme ve středu. Bylo pondělí a doma nebylo ani prkno, ani hřebík, natož králíkárna. To ovšem mojí ženušku vůbec nezajímalo, neboť mě zná a ví, že když chci, dokážu nemožné. Králíkárna ve středu ráno stála, my byli chudší o 3500,- a já hotovej.
Když chcete králíčky, potřebujete k tomu také samce, neboť bejk na motorce (pro neznalé inseminátor) pro králíky není. A tak během února samici připustíte. Dává se samice k samci, ne naopak.
No a po měsíci, když máte štěstí, se vám narodí králíčci. Jsou slepí a holí. Samice si je hezky naskládá do hnízdečka, které vytvoří z chlupů, které si vytrhá a ze sena.
Jsou pořádně zachumlaní, takže je ani nevidíte a nevíte kolik jich má. Postupně začnou vylézat a můžete si je spočítat. Bývá jich pět až osm, ale už jsme jich měli neuvěřitelných sedmnáct. 
Napřed pijí mlíčko od maminky a postupně začínají žrát sami. Když je dobře krmíte, za čtyři měsíce máte velké králíky. 
Jak je výhodné křupanem a důchodcem býti
Zalézt na samotu a kašlat na konvence bylo dříve podivné a pro mnoho lidí nepochopitelné. Kašlat na módu, chodit ve starých hadrech, mít ženu které nehtové studio, kadeřník a šminky neříkají vůbec nic. Jíst až na vyjímky to, co si vypěstujeme nebo vyrobíme. Hrabat se v hlíně, hrabat se ve hnoji (vidlemi). To vše bylo pro mnoho lidí odsouzeníhodné a nepochopitelné. (,,Hele, voni sou ňáký divný…“)
Jenže situace se díky breberce pomalu mění. Byli jsme v naprostém klidu dříve, jsme v naprostém klidu i teď. Na rozdíl od mnohých. Žena se mi nehroutí z toho, že nemůže na kosmetiku, že nemůžeme do restaurace na večeři, do divadla, na výstavu, ba ani z toho, že letos nestrávíme báječnou dovolenou na zaplivané pláži někde na druhé straně zeměkoule.
Ani ta ponorková nemoc z toho, že jsme náhle spolu 24 hodin denně nehrozí, neboť takto jsme spolu už devět let k oboustranné spokojenosti.
A tak se nám tento způsob života docela vyplácí. Neboť to, k čemu jsme došli s radostí a nenásilně, k tomu obávám se, dospěje daleko více lidí. Pro mnoho z nich to však bude docela bolestivé.
I když, všechno špatné je k něčemu dobré. Lidé šijí doma roušky a opět se začne kutit, protože mám pocit, že služby nebudou a ty co budou, budou příšerně drahé. Konečně bude (doufám) mít cenu smysluplná a opravdová práce. A dost možná bude mít cenu i rada a zkušenosti nás mladých, krásných a zdravých, ehmm, pardon, nás starých a blbých, ehmmm… prostě nás starších.
Tak se držte lidičky, udržujte si dobrou náladu neboť veselá mysl půl zdraví.
Blondýnka
Tak mě náš mladej přemluvil abych s ním jel do hypersuper. Sice jsem se zdráhal, ale když moje ženuška prohlásila, že by bylo dobré ještě něco dokoupit, nechal jsem se ukecat.
Roušky jsme neměli a tak přišel ke slovu nákrčník přetažený až přes nos. Sice v tom bylo horko, ale dalo se to vydržet.
V klidu jsme nakoupili a ukládali nákup do auta.
Koukám, kam se zeťák zahleděl a no jooo, atraktivní blondýnka. Tedy nevím, zda koukal na ní, nebo na její fáro, ale jak ho znám, tak na obojí.
Koukla po nás a vydala se k nám. Hezky se usmála ( bylo to vidět i přes roušku) a dvě roušky nám podala.
Se slovy abychom se měli hezky odešla a odjela. Naštěstí jsme stihli aspoň poděkovat.
P.S. Koukali jsme s otevřenou hubou a shodli se, že byla fakt pěkná. Ta rouška přece 😂. Blondýnka víc, ale pšššt.😊
Tohle pro kozy není
Dnes jsme využili údajné nákupní paniky a vyrazili též na nákup. Nikoliv však tam kde prodávají potraviny, ale úplně jinam. Do zahradnictví.
Parkoviště bylo prázdné a personál velice ochotný. Výběr všeho více než dostatečný. Nechali jsme tam zbytek důchodu a spokojeni odjeli sázet. 
Doma nás radostně přivítaly kozy a nadšeně se k nám hnaly vidouce, že neseme něco zeleného. Jenže tohle pro vás holky opravdu není. Vy myslíte jenom na žrádlo a estetično vám nic neříká. Roste vám travička a večer dostanete šrot. Nikoliv železný ale z ječmene. My si dáme kafíčko a půjdeme sázet.
Jogurt raz dva
Vyrobit si báječný jogurt je velice jednoduché.
Koupíme litr tzv. čerstvého mléka. Píšu takzvaně, neboť čerstvé mléko je ráno nadojené. Druhý den je to včerejší mléko a třetí den nakyslé mléko. No a tohle má trvanlivost 14 dní.
Tak to mléko zahřejeme na 90 – 95 st. C a zchladíme na 47st.C. Zahřátí je nutné nikoliv kvůli pasterizaci, ale prý se tím pozmění bílkovina a jogurt není řídký.
Poté do toho kydneme lžíci bio Holandie a dobře rozmícháme. Nalijeme do skleniček, ty dáme do jogurtovače na cca 4,5 hod.
Hotový jogurt vrazíme do lednice vychladit.
Je výborný a jak vidíte, stojí v něm lžíce.
Levné, jednoduché a velice chutné.
Jen co budou dojit kozy, bude jogurt z kozího mléka.