Blog o tom, jak se dá krásně žít daleko od civilizace uprostřed přírody
Toulali jsme se dál a došli ke studánce, ke které jsme se dlouho chystali. Ke studánce zvané Lažanská, kde pod starým dubem odjakživa vyvěral pramen.Dub již není, pramen zatím je.
To místo má své kouzlo, což ještě podtrhuje fakt, že Lažanští zde na konci 19. století měli jakousi oplocenou zoologickou zahradu. Inu, hezká a zajímavá místa uměli opravdu najít.
Tento zámeček vlastnil také Vladimír, avšak trochu jiný a to Vladimír, hrabě Lažanský. 
Přeji všem svým čtenářům a vlastně všem lidem se zdravým rozumem hezké a klidné prožití vánočních svátků.
No a do příštího roku hlavně hodně zdraví, trochu štěstíčka a klidnou mysl.
Zdejší mlhy které jsou pověstné přišly letos o měsíc déle. A jsou opravdu pořádné, nádherné a prostě super. 
No já vím, mlhu nikdo rád nemá. Jen my jsme takoví podivíni, že se nám líbí. Možná je to tím, že nemusíme nikam jezdit, pospíchat a můžeme si tu krásu vychutnávat na plno. Ona ta mlha je v přírodě úplně jiná než v ,,civilizaci“. Sem do té přírody prostě patří. A příroda si jí užívá plnými doušky.
A prý je zdravá na pleť, tak vyražte ven,vyhladí se vám vrásky. I ty na duši.
K toulání toho člověk moc nepotřebuje. Stačí dobré boty a oblečení dle počasí.
Traktor. Nikoliv ten moderní, ale ten starý, s poctivým motorem a nezapomenutelným zvukem. Zetor, tak 40 let starý.
Tak ten už mít nebudu. Na tohle mi dáno ujel vlak. A i kdybych si ho pořídil, k čemu by mi byl, když pole ani louky nemám a předky po kterých bych něco podědil též ne. A začínat od nuly, na to už jsem starý.
A tak zbývají jen vzpomínky na mládí, kdy jsem se o prázdninách za volantem traktoru vyřádil. Jo, to byly časy. 16 a 40. Nechápete? Bylo mi 16 a čtyřicítka byl Zetor. Modrý. Ráno ruční pumpou načepovat ze sudu do konve naftu, z té konve doplnit nádrž a vyrazit na pole nebo louku. Ta svoboda … žádné GPS, žádné PC v kabině, jen modré nebe nad hlavou.
No jo, nedržel jsem se toho, lákalo mě něco jiného. Nevím, zda to bylo dobře či nikoliv, ale slyším li dnes zvuk traktoru, voní mi nejen naftou, ale i nostalgií časů dávno minulých.
Les má pro nás každý den nějaké překvapení.
Nejen že letos šly pravé hříbky sklízet kosou, ale když nejsou už hříbky, urodí se mrkev. A to hodně.
Zase bude pátek. To jezdíme nakupovat. Ne každý pátek, ale každý druhý pátek.
Vezmeme tašku, někdy velkou krabici, láhve od mléka ( nemusíme, ale vracíme) a vyrazíme pro nákup. Bez peněz. Jde to fakt bez peněz, ale musíte zaplatit předem.
Fronta nebývá, maximálně jeden človíček před námi. Vozík není potřeba,ovšem nepozdravit paní prodavačku by bylo nejen neslušné, ale ani to nejde. Ono tohle nakupování je totiž úplně jiné a není to jen o tom narvat auto žrádlem jako jinde.
Probereme co je nového, jak se kdo má, ochutnáme nové výrobky a mezi tím vším povídáním plníme tašku opravdu poctivým jídlem z českých luhů a hájů bez náhražek a chemie.
Taška je plná, nikdo nikam nespěchá a tak povídáme dokud nepřijde další zákazník.
Tak tohle je prosím pro nás nákup hyper a ještě k tomu super.
Jo a kde to je? Tak si najděte www.scuk.cz
… a to neúprosně. Bloumáme ve volných chvílích po lesích, občas si vyjedeme někam dál naším tříkolovým vozidlem.
Posbíráme spadlé větve na topení, pokocháme se krásami přírody a jsme spokojeni. Co si přát více.
Aha, je to málo. Ne, není to málo. Pro nás strašně moc. 
S blížícími se vánočními svátky je v zemích českých zvykem vypustit rybník za účelem výlovu ryb.
A protože ryby jsou nejen chutné, ale i zdravé, dojeli jsme se na ten výlov podívat a nějaké ty ryby zakoupit.
Ceny byly mírné, tak jsme si odvezli několik kaprů a jednu nádhernou štiku. Ta je fakt vynikající.
