Pohodička co? Ale to je náš podsedák ! Jen jsme ho tam zapomněli.
Zvířata vůbec nejsou hloupá, to si jen mnoho lidí ve své pýše a zdánlivé nadřazenosti myslí. Ony jsou chytrá tak, jak potřebují ke svému přežití.
Všední den
Děvčata jsou po ranní procházce, Lízinka podojená, Amálka nakrmená. Holky jsou spokojené. Ohrada být musí, jinak by nám sežraly zahrádku.
Líza byla ve stádu a Amálky si nevšímala. Ale ani ty kozy nechtějí být samy. Jak jsme předpokládali, už jsou to kámošky. A Evinka si bude muset brát na dojení šátek, protože Lízinka jí tak miluje, že než nadojí, má od ní umytou hlavu jak jí pořád olizuje. Jo, láskááá jéé láskááá …. Faktem je, že ty zvířata prostě rádi máme. A to hodně.
Budíme se tak
Amálka a Lízinka
Dnes pokračujeme ve stavbě ohrady, ošetřili jsme včely a Amálka nás asi sežere. Každé tři hodiny dvě deci mléka, začne v sedm ráno a končí s papáním v devět večer. Už jí je deset dnů.
Mateřská dovolená aneb pořád krmím
Na sv. Marka, má být plná jamka. Tolik lidová moudrost. Samozřejmě je tím myšlena jamka v zemi. To aby si to někteří nemravové nevysvětlovali špatně :-). I když …. mohli by se tím řídit, alespoň by se zlepšila porodnost. :-).
Marka sice není, ale brambory máme v zemi. Sto padesát metrů na druhou, což pokud se nepletu je jeden a půl aru.
Evinka se mě ptá,
Tak chlívek pro kozy je téměř hotový, ještě musím vymyslet jesle na seno. Zítra se bude stavět ohrada ( materiál máme na 140 metrů) a ještě sázet brambory.
Jsem utahanej, že na nějaké filozofické úvahy nemám pomyšlení. Ale spokojený jsem. Zítra přijde další člen rodiny, roční koza. Ještě jí musíme vymyslet jméno.
Je 21:30 nakrmím Amálku a ….. dobrou noc -:)
Amálka staví chlívek – video
Někdo řekne blbá koza. Jenže koza od malička vůbec není blbá. Naopak, je velice chytrá a navíc šíleně společenská. Pokud zrovna nespí, nehne se od nás. Hned ráno se mnou pustí slepice a nakrmíme společně králíky. Zatím se jí ohřeje mléko, nadlábne se a chvíli si spolu hrajeme. Potom usne a jak se vzbudí shání lahev s mlékem.
Kdo neprožil, asi nepochopí, jaké pouto se vytvoří. Ona nám tu práci s ní vynahradí víc než bohatě. Tak se alespoň podívejte jak nám to spolu jde …
Pomóóóc nestíhám
Jak jsem říkal, přijde teplé počasí a práce nad hlavu. Zkontrolovat včely, sít, sázet a do toho ještě stavět přístřešek pro kozy. A nejen přístřešek, ale i ohradu. A to potřebuji postavit skleník. Jo a každou chvíli krmit Amálku.
Den kůzlat
Všem svým čtenářům přejeme veselé Velikonoce a bohatou pomlázku.
Vladimír s Evinkou
Radostná událost
Prý špatné počasí působí na psychiku. To je sice pravda, ale pokud ráno uvidíte tohle, je po splínu okamžitě.
Sice jsem ještě od plodové vody, ale až uschnu, budu fešák.
čtěte dále
Jen tak … co mě napadne
A zase prší. Ale mám polovinu základů na skleník hotovou. Sice jsem od bahna až za ušima, ale spokojený. Po zimě všechno bolí, ona jedna tvárnice ztraceného bednění má 30 kilo. Ale musím to rozhýbat. Jinak to nejde. Kdo chce žít na samotě, musí se hýbat. A je to moc dobře.
Když jsem sem přišel před pěti léty, byl pro mě problém vyjít kopeček k autu. Dnes ho vyběhnu. Dva kilometry? To neujdu …. Teď ujdu pět kilásků bez problému. A to mě stále zlobí plotýnka. Nikoliv ta na sporáku.
Jo, sporák alias šporhert, jak říkala moje babička. Pár polínek a je teplo, uvařeno, upečeno a ještě teplá voda. A bez složenky za energie. Báječný vynález. Místo nervů v práci si v klidu a pohodě dojdeme na klacky do lesa. Báječný relax a v létě k tomu ještě houby.
Houby sbíráme i v zimě. Jidášovo ucho se to jmenuje. Sice je to houba bez chuti a vůně, ale prý má hodně minerálních látek, říká odborná literatura i Evinka. Vhledem k tomu, že jsme ještě na živu a díky Bohu zdraví, má Evinka pravdu. Jako vždycky -:) -:) -).